Vatikán. Misijní mandát je stále aktuální, zejména na starém kontinentu, kde zvučnost evangelia utlumuje mnoho hlasů, šířících smrt a zoufalství, píše papež František v dnešním poselství předsedovi Španělské biskupské konference. Právě kard. Ricardo Blázquez Pérez spolu s madridským arcibiskupem, kard. Osoro Sierrou, a prefektem vatikánského Úřadu pro laiky, rodinu a život, kard. Farrellem, dnes ve španělském hlavním městě zahájili národní kongres laiků na téma „Vycházející Boží lid“. Předcházela mu čtyřletá pastorační příprava (2016-2020), podnícená výzvou papeže Františka k misionářskému obrácení všeho Božího lidu, jehož jsou laici důležitou součástí. Římský biskup v listě oceňuje tuto dlouhou cestu přípravy a vyzdvihuje krásu společné pouti, utváření synodality, sdílení nápadů a zkušeností, které obohacují jednotlivé komunity a přispívají k jejich růstu.
„Je příznačné, že váš kongres začíná v den, kdy si církev připomíná svaté Cyrila a Metoděje (výročí úmrtí sv. Cyrila, pohřebeného v římské bazilice sv. Klementa, 14. února 869), patrony Evropy, kteří na tomto kontinentu podpořili velký rozmach evangelizace, přinesli poselství evangelia národům, které ho neznaly, a zpřístupnili je lidem své doby novými jazyky a formami. Díky svému důvtipu a svědectví byli schopni vnést evangelní světlo a radost do složitého a nepřátelského světa“, pokračuje František. V rozsáhlé oblasti evropského kontinentu se tak z nových věřících utvořilo společenství, které je součástí Božího lidu, a dodnes tam kráčí pod ochranou těchto dvou bratrů.
„To nás učí“, podotýká Svatý otec, „že jako Boží lid jsme povoláni, abychom neprožívali víru individuálně či izolovaně, nýbrž ve společenství, jako lidé milující a Bohem milovaní. Náležíme Bohu, což neznamená pouze skutečnost, že jsme k Němu byli ve křtu přivtěleni, nýbrž obnáší to důslednost života v souladu s tímto obdrženým darem. Nejsme jakási skupina, neziskovka, ale Boží rodina svolaná kolem téhož Pána.“
„Vycházející Boží lid“, odkazuje papež k tématu španělského kongresu, „žije v konkrétních dějinách, které si nikdo nezvolil, avšak které nám jsou předkládány jako nepopsaný list. Máme opustit své pohodlí a vykročit směrem k druhému, snažit se obhájit důvody své naděje (1 Petr 3,15), a to nikoli prefabrikovanými, nýbrž vtělenými odpověďmi, abychom jako křesťané Pravdu zpřístupnili a zároveň zvýhodnili.“ K tomu, upozorňuje papež, potřebujeme vnitřní svobodu, která k sobě připustí realitu dnešní doby a odvážně se s ní potká. „Misijní mandát je nadále aktuální a vrací se ve své ustavičné síle, aby tento svět opětovně rozezvučil stále nový hlas evangelia, který zvláště ve staré Evropě potlačují hlasy smrti a zoufalství“.
V závěru poselství papež vybízí laiky, aby zaníceně a s radostí hlásali živé Boží slovo v kultuře, politice, průmyslu a naplňovali své povolání v naprosté ponořenosti do světa, v níž spolu s Bohem a církví naslouchají tlukotu srdce svých současníků. Zároveň varuje před pokušeními, jakými mohou být klerikalismus, jenž se nevyhýbá ani laikům a „zavírá je do sakristie“, nebo soutěživost, rigidnost či negativita. „Vydejte se všemi cestami, na všechna nároží naší společnosti, (...), jděte vstříc druhému člověku, aniž byste ho odsuzovali a zatracovali. Podejte mu ruku, podržte ho, povzbuďte, anebo jen doprovázejte v jeho životě. (...) Jděte a hlásejte evangelium“, vyzývá Petrův nástupce účastníky národního kongresu španělských laiků.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
