Vatikán. Papež František pozdravil účastníky vatikánského semináře o světovém výchovném paktu. Čtyřicítku jeho účastníků přijal v Konzistorním sále apoštolského paláce.
Integrální a kvalitní vzdělání nadále zůstává celosvětovým problémem. Navzdory cílům formulovaným OSN je přístup ke vzdělání nerovný, podotýká papež a jmenuje celou řadu faktorů, které se na této situaci podílejí, jako je chudoba, diskriminace, klimatické změny, globalizace lhostjnosti či zvěcňující pohled na člověka. Přesto, jak si dále František všímá, došlo v posledních letech ke značnému zvýšení gramotnosti díky zavedení základní školní docházky téměř ve všech oblastech, což označuje za chvályhodný výsledek.
“Každá generace by se nicméně měla zabývat tím, jak přenášet své poznání a své hodnoty na tu následující, neboť právě skrze výchovu lidská bytost rozvíjí svůj nejvyšší potenciál a stává se uvědomělou, svobodnou a zodpovědnou bytostí. Promýšlení výchovy je myšlením na budoucí generace a na budoucnost lidstva – a tedy čímsi, co je hluboce zakořeněno v naději a co si žádá velkorysost a odvahu.”
Ve výchově nejde o pouhé předávání idejí, a proto se na tomto úkolu musejí podílet všichni, kdo za něj zodpovídají, od rodiny a školy po kulturní a náboženské isntituce, připomíná papež. Výchova propojuje jazyk rozumu, srdce a rukou; intelektuální formace musí být provázána se sociálně-emocionální, s předáváním individuálních i sociálních hodnot a výukou k angažovanému a solidárnímu občanství.
“Výchovný pakt, který se vytváří mezi rodinou, školou, vlastí a světem, kulturou a kulturami, je dnes v krizi, byl přetržen. Byl skutečně přetržen, nelze ho slepit či napravit jinak než skrze nové velkorysé úsilí a univerzální dohodu. Přetržení výchovného paku znamená, že společnost, ať už jde o rodinu nebo různé instituce, povolané ke vzdělávání, delegují zásadní výchovný úkol na jiné, a dochází k tomu, že základní instituce i samotné státy, které odstoupily od výchovného paktu, unikají této své povinnosti.”
František zdůrazňuje, že dnes je naším úkolem sjednotit síly k vytvoření nového výchovného paktu. Jak naznačuje, je k tomu zapotřebí překonat “malost” a – za respektování všech jednotlivých tradic - vyjít do otevřeného globálního prostoru. Nové generace potřebují pochopit své vlastní tradice a kultury ve vztahu k jiným, pochopit své vlastní dědictví, aby se dokázaly vstřícně konfrontovat s odlišností a kulturními proměnami, kostatoval papež a poukázal k docenění role rodiny.
“V novém výchovném paktu je zapotřebí docenit rodinu, protože její odpovědnost začíná již od mateřského lůna a okamžiku narození. Avšak matky, otcové – i prarodiče – a rodina ve svém celku potřebuje ve své prvořadé výchovné roli pomoc, aby v novém globálním kontextu pochopila důležitost tohoto prvního životního stadia a byla připravena jednat v souladu s ní. Jednou ze zásadně důležitých cest ke zlepšení kvality výuky na školní úrovni je získání větší spoluúčasti rodin a místních komunit na výchovných projektech. Tvoří totiž součást integrální, precizní a univerzální výchovy.”
František složil hold učitelům, kteří se k úkolu výchovy stavějí s odvahou a nasazením a jsou tak “tvůrci” budoucích generací. Svými vědomostmi, trpělivostí a oddaností předávají způsob bytí, který se proměňuje v bohatství, jež není materiální, nýbrž nehmotné: utvářejí muže a ženy zítřka, konstatuje papež.
“V novém edukativním paktu musí být role učitelů jakožto klíčových činitelů výchovy uznána a podpořena veškerými možnými prostředky. Je-li naším cílem nabídnout každému jednotlivci a každé komunitěúproveň poznání nezbytnou k získání vlastní autonomie a schopnosti ke spolupráci s ostatními, je důležité zaměřit se na formaci učitelů s nejvyššími kvalitativními standardy, na všech akademických úrovních.”
Řekl papež František v promluvě účastníkům semináře o globálním výchovném paktu.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
