Německo/Švýcarsko. Evangelium je radostná zpráva, avšak jeho hlásání se nesetkává vždy s dobrým přijetím a v takové situaci je třeba vytrvat, nikoli se přizpůsobovat všem na úkor víry, upozorňuje biskup Alain de Remy. Připomíná také, že evangelium bylo odmítáno již tehdy, když je hlásal Ježíš.
Pomocný biskup Lousanne, Ženevy a Friburgu reprezentoval švýcarskou církev na prvním shromáždění tzv. synodální cesty v Německu. Jakožto pozorovatel nemohl aktivně vystoupit, ale netají se s tí, že v některých momentech měl chuť vyjádřit svůj nesouhlas. Totiž tehdy, kdy převládal dojem, že cílem je za každou cenu přitáhnout lidi zpátky do církve. Zmiňuje také tendenci k negativnímu vykreslování kněží a defétistickou atmosféru. „Během diskuse jsem měl místy dojem, že se v církvi nedá už vůbec nic dělat, protože její věrohodnost byla naprosto narušená. Přitom živá víry je přece možná a věrohodná,“ říká biskup de Remy a připojuje apel na německé katolíky, aby s vaničkou nevylili i dítě, nenechali se pohltit obecnými problémy církve, nesoustřeďovali se výlučně na negativní jevy, nýbrž inspirovali se velkými a dobrými věcmi, které jsou nadále v církvi přítomné.
Švýcarský biskup se kromě toho obává, že se na německé synodální cestě může negativně odrazit časový tlak, předem stanovený rámec pro některá rozhodnutí, což je v rozporu s vizí rozeznávání, o níž učí papež František. Poukazuje také na přebujelost organizace a příliš parlamentární styl zasedání, z něhož se vytrácí duchovní rozměr. „Chyběla mi trochu společná modlitba,“ konstatuje biskup de Remy. Za trefné naopak označil vystoupení jednoho z účastníků, který připomněl, že do církve v Německu nepatří pouze německojazyční katolíci a že zástupci přistěhovaleckých komunit byly z této cesty vyloučeni.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
