Německo. Globalizace a digitalizace nás vede k tomu, abychom se zařadili. Říkat ne je stále více nepopulární, soudí německý herec August Diehl, hlavní protagonista filmu o mučedníkovi nacismu, blahoslaveném Franzi Jägestätterovi. Snímek nazvaný „Skrytý život“ (Hidden Life) amerického režiséra Terrence Malicka přišel do německých kin v minulém týdnu.
„Zemitý sedlák Jägerstätter se naopak řídil svým svědomím. Nechtěl být součástí zločinného nacistického systému. Jeho rozhodnost nacisty vyváděla z míry a v tom je vysoce aktuální. Ještě generace mých rodičů mnohem silněji protestovala, to vše se ale dnes vytratilo“, popisuje německý herec Jägerstätterovo odmítnutí vojenské služby v rozhovoru pro mediální síť RND a dodává: „Internet a sociální média nás vnucují do role přisluhovačů. Svět se zmenšuje a lidé jsou si navzájem podobnější. Můžete se sice rozhodnout, že nebudete mít mobil, mailovou adresu anebo účet na Instagramu. To se však zdá tak výjimečné, že to nikdo neudělá, a instagramové účty vypadají skoro stejně jak v Evropě, tak v Japonsku anebo Jižní Americe. Člověk je ale jediná bytost na této planetě, která může říkat ne...“
August Diehl přiznává, že před natáčením filmu o rakouském blahoslaveném navštívil jeho rodiště v hornorakouském Sankt Radegundu. „Na dveřích jeho domu stojí: Čeho by ses bál? V Jägerstätterovi se pojil katolický konzervatismus se zarputilou anarchií – něco takového najdete jenom u horalů. Současně Franz veřejně projevoval svou lásku k ženě Františce, což tehdy vůbec nebylo běžné“, říká německý herec, který se během práce na filmu, částečně situovaného do bývalých východoněmeckých věznic, začetl do Bible:
„Při natáčení jsem ji četl každý večer i ráno. Chodil jsem do kostelů a nutil jsem se k modlitbě. Nikdy dřív jsem něco takového nedělal, ale byla to neuvěřitelná zkušenost. Zpočátku jsem si připadal směšně, ovšem z té četby proudí obrovská síla, i tehdy, když ji člověk považuje za nesmyslnou“, svěřuje se herec, který ztvárnil rakouského laika, blahoslaveného Benediktem XVI. před třinácti lety (2007).
Dodejme, že téměř tříhodinový film získal na festivalu v Cannes cenu ekumenické poroty.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
