Vatikán. Děkuji vám za vaši práci pro všeobecnou církev a pomoc, kterou prokazujete římskému biskupovi tím, že hájíte celistvost katolické nauky o víře a morálce. Těmito slovy dnes papež František přivítal členy Kongregace pro nauku víry, které přijal v souvislosti s jejím plenárním zasedáním.
„Křesťanská nauka není rigidní a do sebe uzavřený systém, avšak ani ideologie, která se mění podle sezóny. Je to dynamická realita, která se ve věrnosti svým základům obnovuje z pokolení na pokolení a kterou vystihuje jedna tvář, jedno tělo a jedno jméno: Ježíš Kristus Zmrtvýchvstalý.“
Předávání víry po nás vyžaduje, abychom měli na zřeteli jeho adresáta, znali ho a účinně ho milovali, pokračoval Svatý otec a ocenil téma plenárního zasedání, kterým je péče o lidi v kritické či závěrečné fázi života.
„V současném společensko-kulturním kontextu je postupně nahlodáváno vědomí toho, co činí lidský život cenným. Životy se posuzují z hlediska výkonnosti a užitečnosti až do té míry, že ty, které těmto měřítkům nevyhovují, se považují za odepsané anebo nedůstojné. V této situaci, kdy se vytrácí autentické hodnoty, nebývá dostáno ani neodvolatelným povinnostem, jakými jsou solidarita a lidské i křesťanské bratrství. Ve skutečnosti lze však společnost označit za civilizovanou jedině tehdy, jestliže vyvine protilátky proti takové skartační kultuře, uzná nedotknutelnou hodnotu lidského života a pokud se v ní praktikuje účinná solidarita, uchovaná jako základ soužití.“
Péče o nemocné v závěrené fázi jejich života vyzývá církev ke konverzi srdce, aby po příkladu milosrdného Samaritána zakoušela soucit s těmito lidmi, zastavila se a ujala se jich, zdůraznil dále papež František a vyzval k vytváření celé sítě lidských vztahů kolem nemocného, které nejenom umocní lékařskou péči, nýbrž poskytnou mu naději ve chvíli, kdy fyzickou bolest doprovází emotivní sklíčenost a duchovní úzkost.
„Vztahový – a nikoli čistě klinický – přístup k nemocnému, pojímanému v jeho jedičnosti a lidské celistvosti, nám ukládá povinnost, abychom nikdy neopustili nikoho, u něhož se vyskytla neléčitelná nemoc. Lidský život, který je určen pro věčnost, si uchovává veškerou svou hodnotu a důstojnost za jakýchkoli podmínek, i v nejistotě a křehkosti, a jako takový vždy zasluhuje nejvyšší uznání.“
Římský biskup citoval Matku Terezu, která svým celoživotním dílem zlidšťovala lidské umírání a ctila důstojnost člověka až do konce. Svými dalšími slovy pak podpořil hospicovou péči:
„Myslím na to, jaké dobro prokazují hospice s paliativní léčbou, kde terminální pacienty doprovází kvalifikovaná lékařská, psychologická a duchovní podpora, aby mohli důstojně a za útěšné blízkosti svých drahých prožít konečné fáze svého pozemského života. Přál bych si, aby tato střediska nadále zůstávala místy, kde se s úsilím uskutečňuje terapie důstojnosti, a tak se sytí láska a úcta k životu.“
V závěru papež František vyzdvihl nedávný dokument o biblické antropologii, vypracovaný Papežskou biblickou komisí, a přivítal plánovanou revizi Norem o nejvážnějších deliktech, obsažených v motu proprio Jana Pavla II. „Sacramentorum sanctitatis tutela“, které Kongregace pro nauku víry naposledy novelizovala před deseti lety.
„Vaše snahy spadají do správného směřování, které usiluje o aktualizaci směrnic, jejich větší účinnost a účelnou uspořádanost vzhledem k novým situacím a problematikám současného sociálně-kulturního kontextu. Vyzývám k rozhodnému pokračování v tomto úkolu, abyste přinesli platný přínos v oblasti, která se přímo týká církve a v níž má přísně a transparentně hájit posvátnost svátostí a pošlapávané lidské důstojnosti, zejména u těch nejnepatrnějších.“
Řekl papež František členům Kongregace pro nauku víry.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
