Vatikán. „K poddajnosti Božímu Slovu, které je vždycky nové,“ vybízel římský biskup v dnešní ranní bohoslužbě v kapli Domu sv. Marty. Komentoval přitom liturgické čtení z první knihy Samuelovy (1 Sam 15,16-23), ve kterém prorok vytýká izraelskému králi Saulovi neposlušnost vůči Hospodinovu slovu.
Saulův hřích, vysvětloval papež, spočíval v nedostatku poddajnosti vůči Hospodinovu slovu, které si interpretoval po svém. Hospodin totiž poslal Saula na válečnou výpravu proti Amalečanům, které měl vyhladit a neponechat si žádnou kořist. To se však nestalo.
„Samuel to v Hospodinově jménu vytýkal Saulovi, který se hájil tím, že přece z kořisti bravu a skotu přinesl oběť Hospodinu. Nenechal si nic pro sebe, ostatní však ano. Interpretoval Boží Slovo způsobem, který se mu zdál správným, ale umožnil tak ostatním, aby si něco z kořisti přisvojili. Korupce postupuje drobnou neposlušností, nedostatkem poddajnosti a tak to jde dál a dál.“
»Lid vzal prvotiny a obětoval Hospodinu, tvému Bohu« - řekl Saul prorokovi Samuelovi, a ten mu odpověděl: »Copak má Hospodin stejnou zálibu v celopalech a obětech jako v poslušnosti k jeho hlasu? Poslušnost je lepší než oběti.« - „Tento nedostatek poslušnosti – vysvětloval papež – spočívá v upřednostnění toho, co si myslím já, před tím, co přikazuje Pán a čemu možná nerozumím. Tato vzpurnost - jak poznamenává Samuel - »je jako hřích hadačství a vzdor je jako zločin modloslužby«.
„Když se vzpěčuješ Pánově vůli, jsi modlář, protože preferuješ svoje myšlení, modloslužbu před Pánovou vůlí. A Saul přišel touto neposlušností o království: »Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, on tě zavrhl, abys nebyl králem« - řekl mu Samuel. To by nás mělo vést k zamyšlení nad naší poddajností. Často preferujeme svoji interpretaci evangelia nebo Pánova slova před evangeliem. Například když upadáme do kazuistiky, morální kazuistiky. To není Pánova vůle. Pánova vůle je zřejmá, ukazuje se přikázáními v Bibli a Duchem svatým v tvém srdci. Ale pokud se vzpěčuji a měním Pánovo Slovo na ideologii, nejsem poddajný. Je třeba učenlivosti a poslušnosti.“
František potom odkázal k dnešnímu evangeliu (Mk 2, 18-22). Lidé se ptají Ježíše, proč se Jeho učedníci narozdíl od farizejů a učedníků Jana Křtitele nepostí. Ježíš odpovídá hádankou. Mluví o hostech na svatbě, kteří se nemohou postit, protože mezi sebou mají ženicha. Stejně jako se nedává záplata z neseprané látky na staré šaty anebo mladé víno do starých měchů, nemohou se postit ani Jeho učedníci. Teprve až jim bude ženich vzat, budou se postit.
„Novost Pánova Slova - protože Slovo Páně je vždycky nové - nás vždycky vede vpřed, všechno přemáhá a je lepší než všechno ostatní. Přemáhá modloslužbu, přemáhá pýchu a přemáhá postoj přílišné jistoty vztahující se nikoli k Pánovu Slovu, nýbrž k ideologiím, které si vytváříme kolem Pánova Slova. Toto všechno vysvětluje velmi dobře jeden Ježíšův výrok, který je od Boha a je vzat ze Starého zákona: »Milosrdenství chci a ne oběť« (Mt 9,13).“
„Být dobrým křesťanem znamená být poddajným Pánovu Slovu, pokračoval František. Je pravda, že nás Pánovo slovo někdy uvádí do úzkých, o což se šalbou pokouší i ďábel. Být křesťanem však znamená být svobodný důvěrou v Boha,“ končil papež ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
