Pane velvyslanče, pomalu dobíhá druhý rok vaší mise při Svatém stolci a jistě jste měl možnost udělat si už poměrně podrobný obrázek o vatikánské diplomacii a jejím stylu. Co vás po této stránce zaujalo?
Již před svým příjezdem do Říma jsem slýchal o tom, že druhá sekce státního sekretariátu Svatého stolce, tedy vatikánské ministerstvo zahraničních věcí, je těleso nepříliš početné, avšak vysoce výkonné a nesmírně kvalitní. Nyní mohu na základě osobních zkušeností toto podepsat. Přesto bych rád vypíchl jeden důležitý moment, který jsem si uvědomil, až po svém příjezdu do Říma, když jsem začal vídat vatikánského ministra zahraničních věcí či jeho náměstka nejen jako noblesní diplomaty za jednacím stolem, ale i jako hlavní celebranty slavnostních mší. Došel mi jeden zásadní rys vatikánské diplomacie, a sice že tady před sebou při jednání nemám diplomata, na jakého jsem byl zvyklý na svých předchozích misích, ale diplomata a kněze v jedné osobě. Myslím, že je to velmi důležitý aspekt papežské diplomacie, který ostatně před pár měsíci vyzdvihl i sám papež František při své návštěvě diplomatické akademie Svatého stolce, když zdůrazňoval, že vatikánská diplomacie musí být nejenom konstruktivní, ale i duchovní a kněžská, a že se od budoucích diplomatických zástupců papeže žádá, aby byli především kněžími. Musím říci, že se mi tento rozměr papežské diplomacie naplno odhalil až tady. A ještě jednu specifickou věc je třeba vzít u Svatého stolce v potaz, a to fakt, že papežská diplomacie reprezentuje nejen zájmy rozlohou a počtem obyvatel nejmenšího státu světa, ale též zhruba 1,3 miliardy katolíků na této planetě.
Minulý týden jste se zúčastnil novoročního setkání diplomatického sboru s papežem Františkem. Jak je zvykem, papež při té příležitosti přednesl velmi obsáhlou řeč, shrnující aktivity Svatého stolce v uplynulém roce právě s ohledem na mezinárodní prostor. Co z řečeného je podle vás významné pro naši zemi?
Naše země leží v Evropě, proto je pro nás vždy důležité sledovat především zmínky o naší části světa. Jsem rád, že Svatý otec ve své letošní promluvě věnoval našemu kontinentu poměrně velký prostor. Zmínil se o základech procesu evropské integrace, které byly položeny vznikem Rady Evropy v roce 1949 a Schumanovy deklarace z roku 1950, a apeloval na to, aby Evropa neztratila smysl pro solidaritu a svého ducha vyvěrajícího z římské zbožnosti a křesťanské milosrdné lásky. Myslím si, že je prospěšné uvědomovat si své dědictví a jeho kořeny, chránit je a předávat dalším generacím. Vedle papežových slov na adresu evropské integrace bychom si ještě mohli vzít k srdci ku příkladu papežův důraz na roli dospělých ve výchově mladé generace. Apel na dospělé, aby nerezignovali na svůj výchovný úkol a aby vedli mladé lidi k duchovní, lidské a společenské dospělosti vidím jako univerálně platný. A ještě na jednu věc bych chtěl poukázat, a sice na papežova slova v závěru promluvy, jimiž vyzdvihl roli žen ve společnosti. A papež František i tentokrát silným činem záhy prokázal, že nemluví do větru , když ani ne po týdnu jmenoval paní Francescu di Giovanni jako první ženu do vysoké pozice Státního sekretariátu Svatého stolce.
Uplynulý rok byl bohatý také na události, které se přímo týkají vaší mise, tedy vztahů mezi Českou republikou a Vatikánem. Jistě nejvýznamnější byla národní pouť pojatá jako poděkování za 30 let svobody. Jak jste ji prožil vy a jaké byly odezvy ve Vatikánu, byly-li jaké?
Národní pouť byla pro mě osobně velký zážitek. Byl jsem moc rád, že se jí vedle biskupů, kněží, řeholníků a množství našich věřících zúčastnila i delegace parlamentu vedená místopředsedy senátu Jiřím Oberfalzerem a Miluší Horskou a také ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček. Poměrně velký počet našich poutníků, kterých snad mělo nakonec přijet až ke čtyřem tisícům, Vatikán i mé kolegy z diplomatického sboru dosti překvapil. Jeden zpovědník z baziliky Panny Marie Sněžné mi asi týden po pouti řekl, že tam slouží už několik desítek let, ale tak našlapanou a s tak krásnou duchovní atmosférou ji ještě nezažil. Evidentně dojatý byl i představený lateránské baziliky při své děkovné řeči po závěrečné slavnostní bohoslužbě. A přiznám se, že dojatý jsem byl chvílemi i já při pohledu na zástupy lidí z různých koutů naší vlasti a na vroucnost a pokoru, s jakou naši poutníci prožívali všechny tři slavnostní bohoslužby ve velkých papežských bazilikách a jak důstojně a ukázněně se v Římě chovali. Je pro mě opravdu velkou ctí zastupovat u Svatého stolce národ, který takovýmto způsobem dokáže projevit vděk za dar svobody.
Co dalšího považujete za důležité ze své agendy za rok 2019?
Byly to především návštěvy našich ústavních činitelů v loňském roce. Na jaře jsme tady měli na audienci u papeže Františka předsedu poslanecké sněmovny Radka Vondráčka a na podzim již zmíněnou parlamentní delegaci vedenou místopředsedy senátu, která byla přijata ministrem zahraničí Svatého stolce arcibiskupem Gallagherem. A jsem rád, že se nám po téměř deseti letech podařilo uspořádat ve Vatikánu i řádné bilaterální jednání na úrovni ministrů zahraničních věcí.
Můžete prozradit, zda jsou v letošním roce v plánu nějaké akce pro širší publikum?
Určitě mohu a rád tak učiním. První letošní akcí pro širší veřejnost by měla být slavnostní mše v bazilice sv. Klimenta u příležitosti výročí úmrtí sv. Cyrila, který je tam pochován. Podílí se na ní vícero zemí a letošní organizace připadá na Slovinsko. V březnu si tady chceme připomenout 70. výročí umučení pátera Josefa Toufara, přičemž plánujeme uspořádat jednu besedu pro vatikánskou komunitu a druhou ve spolupráci s Papežskou kolejí Nepomucenum a Českým centrem v Římě pro krajany. V dubnu budeme společně s kolegy ze zemí Visegrádské čtyřky pořádat v Římě slavnostní mši u příležitosti svátku sv. Vojtěcha, a protože tomuto uskupení momentálně předsedáme, bude letošní organizace na nás. Na červen připravujeme ve spolupráci s Českou biskupskou konferencí a Univerzitou Karlovou mši svatou za Jana z Jenštejna v bazilice sv. Praxedy a pobožnost u jeho hrobu, na níž by měla navazovat přednáška o životě a díle třetího pražského arcibiskupa. A rádi bychom naše krajany, ať už v Římě žijící nebo do Věčného města putující pozvali na zářijovou slavnostní svatováclavskou mši do vatikánské baziliky sv. Petra.
Připravila Johana Bronková
odeslat článek
vytisknout článek
