„Vaše působení osvěcuje cestu a ukazuje, kudy se mohou naše diplomacie ubírat v budování mostů dialogu a nikoli zdí,“ řekl kyperský velvyslanec Georgios F. Poulides, když z titulu děkana kardinálského sboru děkoval papeži „ za sílu“, kterou předával v uplynulém roce. „Ponoukáte církev a nás všechny, abychom na lidstvo 21. století hleděli s láskou a nadějí,“ dodal.
Nazývat věci pravým jménem
„Naděje vyžaduje realismus,“ navázal hned v úvodu svého proslovu papež František, „vyžaduje, aby se problémy nazývaly pravým jménem a odvahu k jejich řešení“. Jakkoli začátek nového roku neprovázejí povzbuzující znamení, nýbrž spíše vyostření napětí a násilí, nesmíme přicházet o naději.
S odkazem na Světový den mládeže v Panamě a setkání s mladými František připomíná, že „nemálo dospělých, včetně některých členů kléru“ se dopustilo „velmi závažných deliktů proti důstojnosti mladých lidí, dětí a dospívajících“.
„Jsou to zločiny, které urážejí Boha, působí fyzické, psychologické a duchovní škody obětem a pošpiňují život celých společenství. V návaznosti na setkání s episkopáty z celého světa, které jsem svolal do Vatikánu v únoru minulého roku, Svatý stolec potvrzuje své úsilí směřující k objasnění případů zněužívání, k nimž došlo, a k zajištění ochrany nezletilých, skrze široké spektrum norem, které dovolují řešit tyto případy v oblasti kanonického práva a ve spolupráci s občanskými představiteli na místní i mezinárodní úrovni.“
Výchova se neredukuje na školu
Papež František poukázal také na úlohu dospělých ve výchově mladé generace. Jeví se jako velmi naléhavé, aby nerezignovali na svůj výchovný úkol, zdůraznil, a vedli mladé lidi k duchovní, lidské a společenské dospělosti. Připomněl v této souvislosti mezinárodní akci nadepsanou Obnova globální výchovné smlouvy, která se uskuteční ve Vatikánu 14. května letošního roku. Chce se zaměřit na novou výchovnou koncepci, rozvíjející tvůrčí schopnosti a smysl pro odpovědnost v dlouhodobém časovém horizontu; připravovat mladé lidi na službu společnosti.
„Vzdělání se nevyčerpává ve školních či unverzitních aulách, nýbrž je zajišťováno především tehdy, když se respektuje a posiluje prvořadé právo rodiny na výchovu, právo církví a společenských sdružení na podporu rodiny a spolupráci na výchově dětí.“
Žijeme ve světě, který má tendenci uzavírat se do sebe, hájit získaná práva s lhostejností vůči starým lidem a na druhé straně upírat prostor nově se rodícímu životu. Všeobecké stárnutí části světové pupolace, zejména na Západě, je smutným a emblematickým projevem této tendence, dodal František.
Péče o životní prostředí je úkol pro všechny, ne ideologie
Právě mladí lidé se svým nadšením a žízní po pravdě nás upozorňují, že naděje není utopie a mír je vždy možný, pokračoval papež. Poukázal také na jejich schopnost apelovat na světové lídry v otázkách životního prostředí. Péče o náš společný dům musí být starostí všech, nikoli předmět ideologických střetů. „Ekologická konverze“, i níž vybízí, je míněna integrálně, jako proměna vztahů k lidem, živým bytostem, celé rozmanitosti stvoření a ke Stvořiteli, který je původcem života. Odpověď mezinárodní politické scény na klimatické otázky označil papež za velmi slabou a vybídl k moudré a efektivní kolektivní reakci, která by dala obecnému dobru přednost před partikulárními zájmy.
Násilí není nástrojem k řešení skutečných lidských problémů
Otázky změny klimatu obracejí pozornost k Latinské Americe a k říjnové Synodě pro Amazonii, „události ze své podstaty církevní,“ podotkl František, vedené vůlí naslouchat výzvám tamní církve a otevřít nové cesty evangelizace. Na americkém kontinentu nicméně budí obavy také šíření politických krizí ve stále větším počtu zemí.
„Stále silnější polarizace nepomáhají k řešení skutečných a naléhavých problémů občanů, zejména nejchudších a nejzranitelnějších, tím méně pak může pomoci násilí, k němuž se z žádného důvodu nesmí sahat jako k nástroji řešení politických a sociálních otázek,“ řekl papež a upozornil zejména na situaci ve Venezuele s výzvou, aby se nerezignovalo na hledání řešení. Podotkl také, že v jádru konfliktů probízhajících v americkém regionu spočívají hluboké nerovnosti, nespravedlnosti a endemická korupce, jevy doprovázené různými druhy chudoby. Vybídl proto politiky k nastolení kultury dialogu pro společné dobro a k posílení demokratických institucí.
Odvaha, upřímnost a respekt v řešení krize na Blízkém východě
Druhá zahraniční cesta papeže Františka v roce 2019 vedla do Spojených Arabských Emirátů. Její centrální událostí byl podpis Dokumentu o lidském bratrství spolu s Vrchním imámem univerzity al-Azhar, v němž se dovolávají konceptu občanství, jako základu úcty k náboženské svobodě, vzdávají se diskriminačního užívání termínu „menšina“ a vybízejí k formování nových generací v duchu mezináboženskému dialogu. Pokoj a naděje byly rovněž mottem návštěvy v Maroku, kde apel o Jeruzalému, podepsaný společně s králem Mohammedem VI., uznává jedinečnost a posvátnost tohoto města. Pokud jde o Svatou zemi, Petrův nástupce znovu volá mezinárodní společenství k podpoře mírového procesu mezi Izraelem a Palestinou „s odvahou, upřímností a respektem k mezinárodnímu právu“, což – jak podotýká – se s velkou naléhavostí týká také dalších blízkovýchodních oblastí:
„Mám na mysli především příkrov ticha hrozící zahalit válku, jež v průběhu tohoto desetiletí zdevastovala Sýrii. Naléhavé je zejména nalezení příhodných a jasnozřivých řešení, která by dovolila drahému syrskému lidu, vyčerpanému válkou, opět nalézt mír a zahájit rekonstrukci země.“
Papež ocenil pohostinnost prokázanou uprchlíkům v Jordánsku a Libanonu, a neopominul zmínit vnitřní napětí způsobená změnou rovnováhy ve společnosti, jež zejména v druhé z jmenovaných zemí ohrožují beztak křehkou stabilitu Blízkého východu. Podobně eskalace napětí mezi Íránem a Spojenými státy nejen podrývá „pomalý proces rekonstrukce Iráku, ale vytváří základy pro širší konflikt, jenž bychom všichni chtěli odvrátit“, pokračoval František. „Opakuji proto svou výzvu, aby se všechny zainteresované strany vyvarovaly stupňování konfliktu a udrželi „rozžatou pochodeň dialogu a sebekontroly,“ (Anděl Páně, 5. ledna 2020) v plném respektu k mezinárodnímu právu.“
Papež dále zmínil Jemen, procházející „jednou z nejvážnějších humanitárních krizí nedávné historie v atmosféře všeobecné lhostejnosti mezinárodního společenství“, a libyjský konflikt, zatížený „invazemi extrémistických skupin“. Jak upozornil, tato situace vytváří plodnou půdu pro obchod s lidmi, provozovaný lidmi bez zábran, kteří zneužívají chudobu a utrpení prchajících. Na světě je mnoho legitimních žadatelů o azyl, kteří nejsou příslušně identifikováni, poznamenává František a s poukazem na Středozemní moře měnící se ve „velký hřbitov“ apeluje na všechny státy, aby hledaly trvalá řešení.
Evropský projekt zůstává příležitostí
Zmínka o jarních cestách do tří evropských zemí (Bulharska, Severní Makedonie a Rumunska) římského biskupa podnítila k úvaze nad projektem evropského společenství, který Svatý stolec od počátku se zájmem sleduje a jehož se účastní jako pozorovatel (na letošek připadá padesáté výročí vatikánského zastupitelství v Radě Evropy a zároveň navázání diplomatických vztahů s předchůdci dnešní Evropské unie). Papež poukázal zvláště na inkluzivní budování unie evropských států, založeném na duchu participace a solidarity.
„Evropský projekt nadále zůstává zásadní zárukou rozvoje pro jeho dlouholeté účastníky a příležitostí k míru pro země, které do něj chtějí vstoupit po bouřlivých konfliktech a roztržkách. Nechť tedy Evropa neztrácí smysl pro solidaritu, jímž se po staletí vyznačovala, a to i v nejtěžších okamžicích svých dějin. Kéž nepozbyde onoho ducha, který zapustil své kořeny, mimo jiné, v římské pietas a křesťanské caritas, jež vystihují duši evropských národů. Požár pařížské katedrály Notre Dame ukázal, nakolik je křehké a snadno zničitelné rovněž to, co se jeví pevně a odolně. Škody, které utrpěla ona budova, drahá nejenom katolíkům, ale též celé Francii a lidstvu, opětovně odkryly téma historických a kulturních hodnot Evropy a kořeny, na kterých spočívá. V kontextu, který se nevztahuje k žádnému významu a smyslu, snáze najdeme prvky rozdělení spíše než soudržnosti.“
Boj proti terorismu, pronásledování a chudobě
Symbolem takového rozdělení zůstává Berlínská zeď, připomenul papež v souvislosti s třicátým výročím jejího pádu. Důsledkem nenávistné kultury, vedoucí k extrémismu a násilí, jsou dnešní hanlivé verbální projevy, šířící se po internetu a sociálních sítích, dodal a zaměřil pozornost na Afriku jako další kontinent, kam zavítal během cesty do Mosambiku, na Madagaskar a Mauricius.
„Upřeme-li pohled na jiné části tohoto světadílu, s bolestí konstatujeme, že pokračuje násilí na nevinných lidech zejména v Burkina Faso, Mali, Nigeru a Nigérii, včetně mnoha křesťanů, kteří jsou pronásledováni a zabíjeni kvůli své věrnosti evangeliu. Vyzývám mezinárodní společenství, aby podpořilo úsilí těchto zemí v boji s terorismem, který zaplavuje krví stále celistvější části afrického území i jiných světových regionů. (...) Je nezbytné zakročit nejenom na poli bezpečnosti, ale též potlačit chudobu, zlepšit systém zdravotnické péče a sociálních služeb, podpořit kvalitní vládu a občanská práva. Toto jsou pilíře reálného společenského rozvoje“.
Jaderné odzbrojení
Z Afriky se papež František přenesl do Asie, kam jej zavedla poslední loňská apoštolská cesta. Vyzdvihl harmonické soužití různých etnických skupin v Thajsku a ve vzpomínce na návštěvu japonských měst Hirošima a Nagasaki opětovně vyzval k jadernému odzbrojení:
„Svět bez jaderných zbraní je možný a nezbytný a je načase, aby si to všichni nositelé politické odpovědnosti plně uvědomili. Zastrašující účinek mocných nástrojů masové zkázy totiž nečiní ze světa bezpečnější místo, k němuž naopak přispívá trpělivá práce všech lidí dobré vůle, kteří se ve svém prostředí konkrétně věnují utváření pokoje, solidarity a vzájemné úcty. Rok 2020 nám v tomto smyslu nabízí významnou příležitost, protože od 27. dubna do 22. května se bude v New Yorku konat desátá hodnotící konference signatářů Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Hluboce si přeji, aby při této příležitosti mezinárodní společenství dokázalo dospět ke konečné a proaktivní shodě o způsobech uskutečnění tohoto mezinárodního právního nástroje, který nabývá ještě většího významu ve chvíli, jako je ta současná.“
Krize multilaterálního systému
V závěru novoroční promluvy k diplomatickému sboru Svatý otec předjal několik letošních výročí, mezi nimiž vyzdvihl 75 let od založení Organizace Spojených národů. Jak řekl, čtyři cíle této instituce jmenované v prvním článku její Charty – úsilí o mír a spravedlnost, úcta k lidské důstojnosti, spolupráce mezi lidmi a humanitární pomoc – jsou ideálem, jemuž by měly podléhat také dnešní mezinárodní vztahy. Papež nicméně upozornil na krizi multilaterismu, související s jazykem užívaným ve spisech mezinárodních institucí, který vyvozuje lidská práva z nahodilých situací a zapomíná na jejich původ v lidské přirozenosti.
„Tam, kde v lexiku mezinárodních organizací chybí jasné objektivní ukotvení, hrozí, že přispějeme k oddálení spíše než k přiblížení členů mezinárodního společenství a k následné smutné krizi multilaterálního systému, kterou dnes máme všichni na očích. V tomto ohledu se jeví jako naléhavě nutná celková reforma multilaterálního systému, počínaje systémem institucí OSN, zaměřená na jeho větší účinnost a přihlížející k současnému geopolitickému kontextu.“
Panna Maria inspiruje k docenění role ženy
Itálie si letos připomené pětisté výročí od úmrtí Raffaella Sanzia, renesančního génia, který zemřel v Římě 6. dubna 1520. Poukazem na Raffaellovy četné Madony papež uvedl jinou připomínku, významnou pro katolickou církev – 75 let od vyhlášení Nanebevzetí Panny Marie.
„Se zrakem obráceným k Marii bych rád věnoval zvláštní myšlenku všem ženám, a to 25 let od čtvrté Světové konference Spojených národů o ženách, která se konala v Pekingu v roce 1995 a naléhala na uznání cenné role žen ve společnosti a zamezení jakékoli nespravedlnosti, nerovnosti a násilí na jejich úkor. Každé násilí způsobené ženě je profanací Boha. Působit ženě násilí anebo ji vykořisťovat není pouhý přečin – je to zločin ničící harmonii, poezii a krásu, které Bůh zamýšlel darovat světu.“
Nanebevzetí Panny Marie nás rovněž vybízí k přesažnému pohledu – ke dni, v němž se završí naše pozemská pouť, a budou opětovně nastoleny mír a spravedlnost. Do té doby zůstává diplomacie nedokonalým, leč vzácným lidským pokusem o anticipaci takového pokoje za vědomí, že je to možné, loučil se Petrův nástupce s velvyslanci akreditovanými ve Vatikánu.
odeslat článek
vytisknout článek
