Prožíváme dějiny, do kterých se vtělil jediný, pravý a živý Bůh, tedy dějiny spásy anebo obýváme zcela jiné dějiny, které nezačínají, ani nekončí; fiktivní dějiny, tvořené čistě politickými exegezemi veškerého dění? Tato otázka provází život každého křesťana. Z médií může mít leckdo dojem, že je informován o všem, a buď už všechno o všem ví anebo se to snadno může dozvědět. Zpytování vlastního svědomí umožní každému, aby nahlédl, do jaké míry si tuto vševědoucnost – třeba jen bezděčně - opravdu nárokuje.
U každého se však tato „vševědoucnost“ pojí s větší či menší nevraživostí vůči těm, jejichž „vševědoucnost“ více či méně protiřečí té, kterou si osvojil on. Naší lidské „vševědoucnosti“ zkrátka vládne nelidské nedorozumění, jež přesahuje lidskou vůli po dorozumění a je stále více prohlubováno technologicky. Digitální komunikace usnadňuje porozumění jen zdánlivě.
Dnešní média fungují na mechanismu vzájemně se podporujících protikladů exhibicionismu a voyeurismu, třebaže nemají nutně a vždycky výslovně sexuální podtext. Tento mechanismus se od počátku nezakládá na šíření zpráv dobrých, což znamená – světe div se – pouze těch pravdivých. Média totiž ukládají komunikaci určitá kolektivní kritéria, vedoucí špatnými, byť protikladnými směry, deformují lidskou vnímavost, kvantově redukují lidské city a posilují sobecké bažení tak, aby člověk nedosahoval dokonalosti obrazu a podoby Boha, nýbrž stával se obrazem Jeho opice.
Trefně to ostatně vyjádřil sám věhlasný tvůrce evoluce, Charles Darwin, který si do svého deníku poznamenal, že „náš původ je příčinou našich neřestí“ a se zarážející prostoduchostí pravil, že „ďábel v podobě paviána je náš praotec. - Our descent, then, this the origin of our evil passions!! – The Devil under form of Baboon is our grandfather!“ (Notebook M: Metaphysics on morals and speculations on expression - 30. srpna 1838).
Bezděčně tak prozradil, že původ člověka, kterého deklasoval na pouhý živočišný druh, považuje za fatální v důsledku zlovolné inspirace, z níž činí počátek evoluce. Jedním tahem tak upřel dějinám Boha, Stvořitele i Spasitele, a jejich vedoucí roli připsal Jeho Odpůrci jakožto dějinnou nutnost. Nikoli náhodou se proto k Darwinovi odvolává každá ideologie totalitního socialismu.
Vtělením však Boží Slovo vstřebalo celé lidské dějiny, aby narozením, ukřižováním a vzkříšením vrátilo život odcizenému a ztracenému lidskému rodu.
Křesťan zajisté hlásá mravní postoje, kterým ne vždycky svým životem dostojí, ačkoli to ještě neznamená, že je pokrytec. Právě tento nedostatek však zakládá nejistotu, která může dnešního křesťana trápit. Záleží jenom na tom, jak s tímto nedostatkem nakládá, a to především ve vztahu k Bohu a potom i ve vztahu ke svým bližním.
Narození Krista není jen vztažný bod globálního rozsahu pro putování lidstva časem, nýbrž především pro každé lidské cítění, myšlení a jednání, a to právě v tomto pořadí.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
