Nový portál Vatikánského rozhlasu

(Lk 2,15-16)

Drazí  bratři a sestry, dobrý den!

za týden jsou Vánoce. V těchto dnech spěšných příprav na svátky si můžeme položit otázku: „Jak se připravuji na narozeniny Oslavence?“. Jednoduchým a prostým způsobem této přípravy je strojení jesliček. I já jsem letos šel touto cestou. Vydal jsem se do Greccia, kde svatý František s tamními obyvateli uskutečnil první živý betlém. A napsal jsem list, kterým připomínám smysl této tradice a co znamenají jesličky ve vánoční době.

Jesličky jsou „jakýmsi živým evangeliem“ (Admirabilis signum, 1). Vnášejí evangelium na místa, ve kterých se žije: do domovů, do škol, na pracoviště a místa, kde setkávají lidé, do nemocnic a pečovatelských domů, do vězení a na náměstí. Tam, kde žijeme, nám připomínají jednu podstatnou skutečnost, že totiž Bůh nezůstal neviditelným v nebi, ale přišel na Zem, stal se člověkem, dítětem. Strojení jesliček je oslavou Boží blízkosti. Bůh je vždycky svému lidu nablízku, ale když se narodil, byl nejblíž. Strojení jesliček je oslava Boží blízkosti, znovu objevení reality Boha, živého a hmatatelného. Bůh není vzdálený pán nebo netečný soudce, nýbrž pokorná Láska, sestoupující až k nám. Dítě v jeslích nám předává něhu. Některé figurky ztvárňují Ježíška s otevřenou náručí, což znmaená, že Bůh přišel obejmout naše lidství. Je proto krásné stanout před jesličkami, svěřovat s Pánu života, mluvit s Ním o lidech a situacích, jež nám leží na srdci, bilancovat s Ním rok, který se chýlí ke konci, a sdílet očekávání a starosti.

Vedle Ježíše vidíme Madonu a svatého Josefa. Můžeme si představovat, co si mysleli a cítili při narození Dítěte v chudobě: radost, ale také údiv.  A můžeme také pozvat Svatou Rodinu k sobě domů, kde prožíváme radosti a starosti, probouzíme se, jíme a spíme, v blízkosti svých nejdražších. Jesličky jsou domácím evangeliem. Slovo jesličky znamená doslova „krmelec“, zatímco město Betlém znamená „dům chleba“. Krmelec a dům chleba. Jesličky, které strojíme doma, kde společně jíme a vzájemně se vnímáme, nám připomínají, že Ježíš je pokrmem, chlebem života (srov. Jan 6,34). On živí naši lásku. On dává našim rodinám sílu na další cestu a k odpouštění.

Jesličky nám nabízejí další životní ponaučení. Uprostřed občasné uspěchanosti dneška jsou pozváním ke kontemplaci. Připomínají nám, že je důležité se zastavit. Neboť jedině, umíme-li se usebrat, můžeme obdržet to, na čem v životě záleží. Jedině ponecháme-li povyk světa venku, popřejeme sluchu Bohu, který mluví mlčky. Jesličky jsou aktuální, jsou aktualitou každé rodiny. Včera mi darovali obrázek speciálních jesliček, nazvaných „Nechme odpočinout maminku“. Byla na něm spící Madona a Josef, který uspával Ježíška. Mnozí z vás, manželé a manželky, prožíváte noc s dítětem, které pláče a pláče... „Nechte odpočinout maminku“ – to je výraz rodinné a manželské něhy.

Jesličky jsou aktuální více než kdy dříve, ve světě, kde se vyrábějí zbraně a obrazy násilí pronikají do očí a srdcí. Jesličky jsou naopak rukodělným obrazem pokoje. Proto jsou živým evangeliem.

Drazí bratři a sestry, z jesliček se můžeme poučit o samotného smyslu života. Vidíme každodenní scény, pastýře s ovcemi, kováře kující železo, mlynáře připravující mouku na chléb, často se také objevují krajiny a situace našich regionů. To je správné, protože jesličky nám připomínají, že Ježíš přichází do našeho konkrétního života. A to je důležité: vždycky chystat jesličky doma, protože připomínají, že Bůh přišel k nám, narodil se nám, provází nás životem, je člověkem jako my, stal se člověkem jako my. Žádný den v životě nejsme sami. On přebývá s námi. Nemění věci magicky, ale pokud Jej přijímáme, může změnit všechno. Přeji vám tedy, aby strojení jesliček bylo příležitostí, jak pozvat Ježíše do svého života. Když chystáme doma jesličky, jako bychom otevírali dveře a říkali: „Vejdi, Ježíši!“. Toto pozvání je tedy konkretizace blízkosti, aby Ježíš vstoupil do našeho života, protože přebývá-li v našem životě, život se obrozuje. A rodí-li se život znovu, jsou opravdu Vánoce. Všem přeji požehnané Vánoce!

Přeložil Milan Glaser