Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Papežská biblická komise vydala systematickou studii o antropologické vizi Písma od Geneze po Apokalypsu. Nese titul Kým je člověk? Cesta biblické antropologie.  „V Bibli jsou principy pomáhající reflektovat velké otázky dneška,“ říká  sekretář komise, otec Pietro Bovati SJ.  Rozsáhlá studie pojednává různé aspekty lidského života ve světle všech knih Starého a Nového Zákona.

Podle otce Bovatiho jde o novátorskou práci. Větišinou si totiž teologové vybírají pouze určité citace, důležité pro jejich argumentaci. My jsme však chtěli přistoupit k tématu systematickým způsobem a ukázat cestu, na které Bible ukazuje celou složitost lidské situace, dodává sekretář Papežské biblické komise.

 „Počátky dokumentu sahají daleko a vztahují se také k otázkám položeným II. vatikánským koncilem, zejména v konstituci „Gaudium et spes“ o vztahu Církve a světa, kde se ptáme po společnosti, situaci člověka a kde vyvstává základní otázka po smyslu života, po významu lidských dějin, po tom, kým je skutečně toto Boží stvoření, učiněné k Jeho obrazu, před nímž je – jak doufáme - velkolepý osud. Tato pradávná otázka, dnes nabyla velmi vyostřených rozměrů. Jde o otázky po smyslu počátku, po tom, jak člověk jedná, jaké jsou jeho hodnoty, co je jeho osudem. Papež si přál, aby toto téma bylo zpracována na základě biblického východiska, které je základem a duší veškeré křesťanské reflexe. V jádru tedy stojí otázka: Kdo je člověk? Tato otázka prochází celou Biblí jako zvláštní plán. K pochopení všech nejrůznějších dimenzí člověka je zapotřebí porozumění zakořeněného v moudrosti, nestačí zaměřit se na jednotlivé aspekty. Musíme se nechat provázet Písmem, jeho zakládajícími texty, kterými jsou první a třetí kapitola Geneze a poté, skrze nejrůznější mudroslovné, prorocké a evangelní dimenze, nás Písmo postupně učí pravdě o člověku. Přistupujeme k tématu z pozice metodologie biblické teologie, která neodpovídá na všechny otázky, ale v jistém smyslu poskytuje zakládající principy k rozlišování o smyslu člověka v dějinách.“

Studie je rozdělená do čtyř kapitol, odpovídajících čtyřem velkým tematickým okruhům.

„První kapitola se týká pojetí lidské bytosti jako „stvořené Bohem“ a jejími dvěma komponentami: totiž prachu; člověk byl vytvořen z prachu, což poukazuje k dimenzi křehkosti a smrtelnosti vepsané do samotné jeho struktury. Zároveň však má mimořádnou duchovní výbavu, která se nazývá Boží dech. V dokumentu se tedy tematizuje, jak Písmo pojednává oba tyto aspekty: lidskou křehkost a slabost, strach ze smrti, ale na druhé straně také jeho mimořádnou vlastnost jako osoby podobné Bohu, vybavené Božím dechem, schopné proroctví, moudrosti a nesoucí v sobě princip nesmrtelnosti. O tom se mluví v první kapitole.“

Druhá kapitola zkoumá vztah člověka a dalšího stvoření. Geneze mluví o tom, že člověk byl postaven do zahrady a k tomu se váže také otázka výživy člověka a práce. Papežští biblisté si tedy kladli otázku, jakou hodnotu má práce v lidských dějiných a jaká je odpovědnost člověka za Stvoření, dodává otec Bovati. Patrně největší pozornost přitáhne třetí kapitola, která se dotýká některých dnes velmi diskutovaných témat, jako jsou otázky vztahů, lásky sexuality.

„Třetí kapitola je nejsložitější, týká se antropologie vztahů. Bůh umístil člověka do zahrady a stvořil ho jako muže a ženu. Základní vztah vzájemné lásky, z něhož povstávají děti, a tedy objevuje se vztah mezi rodičem a dítětem, mezi bratry, bratrské vztahy. Tyto tři dimenze lásky – manželská láska, láska otcovská a synovská a posléze bratrská láska – představují v jistém smyslu plán, který Bůh určil člověku a který je zároveň dějinnou výzvu k jeho uskutečňování. Je pochopitelné, že se v této kapitole objevují velice důležitá témata, jako je manželství, sexualita, ale také otázka války, násilí, téma vztahu mezi dětmi a rodiči, který se dnes jeví jako velmi problematický. Co o tom říká Bible? Považuji přínos v této věci za velmi významný a zcela jistě velmi očekávaný. Je to také jeden z bodů, na kterém našim představeným od počátku nejvíce záleželo.“

Čtvrtá kapitola se věnuje otázce zákona a poslušnosti. Dokument ukazuje, jak Písmo mluví o lidské křehkosti a neposlušnosti Božím přikázáním, přinášející tragické důsledky. Ptá se také, jakým způsobem zasahuje Bůh do dějin, a poukazuje na plán záchrany, proces, ve kterém nakonec vítězí milost, odpuštění a spása. Dějiny tedy nejsou ani tak dějinami lidské ubohosti, ale dějinami Boží slávy v člověku, dodává otec Bovati.

Jak tedy dokument reflektuje dnes velmi aktální témata jako je gender, homosexualita a podobné citlivé otázky?

„Máme zato, že jsme odpověděli na to, co po nás církev žádá: totiž neříkat věci, které se neobjevují v Bibli. Vyšli jsme tedy z toho, že se budeme těmito otázkami zabývat na úrovni informací obsažených v Písmu.  Některé otázky, které si lidé dnes kladou, nemají zřejmou a přesnou odpověď v Písmu, protože kulturní situace dávných časů jsou jiné než naše. My tedy formulujeme také v těchto otázkách některé principy, jako například význam různosti, který je vepsán do samotného stvoření, jako prvek pomáhající porozumět Božímu plánu s každou jednotlivou bytostí. Tento princip snad bude moci napomáhati dalším teologickým, psychologickým a pastoračním oborům v rozvíjení příslušných otázek s ohledem na okolnosti, kultury a reflexe, které se také dnes vynořují ze světa poznání. Bible tedy nabízí některé principy, některé indikace užitečné pro reflexi, která ovšem náleží také dalším interpretátorům křesťanského myšlení, jako jsou teologové, morální teologové, pastýři, aby mohli příhodnějším způsobem odpovídat na otázky, s nimiž se člověk obrací na církev.“

Přestože členové Papežské biblické komise nutně vycházeli také z tradice, protože – jak podotýká otec Bovati – žádná myšlenka nepovstává z ničeho, za hlavní cíl si vytyčili ukázat, co Písmo skutečně říká. V tom také spočívá novost této publikace.

 „Originalita spočívá v postupu, v tom, že předkládáme teologům a těm, kdo se zabývají předáváním víry, určité porozumění člověku, které je ucelenější, organičtější, lépe odpovídá naší biblické tradici a nesnaží se ihned vršit koncepty, považované možná za konsolidované, jež však mohou být ve světle Božího slova  chápány jako jeden z možných způsobů chápání Božího tajemství. Některé aspekty jsou zkrátka kulturní, a tedy odvisí od historického okamžiku, ve kterém žijeme. Ale kde je pravda? Jaká je pravda o člověku? Bible nám poskytuje některé ukazatele, které by měly být všemi považovány za naprosto základní.“

Říká k novému dokumentu Papežské biblické komise její sekretář, otec Pietro Bovati SJ.