Vatikán. Každá válka je bratrovraždou, která ničí projekt bratrství, vepsaný do poslání lidské rodiny, píše papež František v poselství k 53. Světovému dni míru, který připadne na první den nového kalendářního roku. Válka začíná nesnášenlivostí vůči jinakosti druhého člověka, která podněcuje touhu po jeho opanování. Válka se tak sytí zvráceností v mezilidských vztazích, hegemonickými ambicemi, zneužíváním moci, strachem z druhého a jinakostí nahlíženou jako překážkou, vysvětluje římský biskup a klade si otázku: Jak tedy budovat cesty míru a vzájemného uznání? Jak prolomit dnes převládající dynamiku vzájemné nedůvěry a chorobnou logiku založenou na hrozbě a strachu?
Jedině tím, že budeme usilovat o reálné bratrství, založené na společném původu v Bohu a uplatňované v dialogu a vzájemné důvěře, odpovídá František, neboť touha po míru je vepsána do hloubi každého lidského srdce a naděje na mír je ryze lidským postojem. Tato naděje, dodává, je zároveň ctností, která nám propůjčuje křídla k dalšími rozletu a překonání zdánlivě nepřekonatelných překážek. Papež poté připodobňuje mír cestě založené na paměti, solidaritě a bratrství, na smíření v bratrském společenství a v neposlední řadě též na ekologické konverzi.
Kolektivní povědomí o válečných hrůzách je třeba uchovávat nikoli jen proto, aby se lidstvo nedopustilo stejných chyb či aby se neopakovala tatáž iluzorní schémata z doby minulé, nýbrž také kvůli posílení lidského svědomí, které se tak může účinněji bránit jakékoli zvůli a touze po nadvládě či zkáze. Svět nepotřebuje prázdná slova, zdůrazňuje Svatý otec, nýbrž přesvědčené svědky, kteří by hledali pravdu přesahující ideologie a rozdílná mínění. „Vzájemným nasloucháním narůstá poznání druhého člověka a úcta k němu, až do té míry, že v nepříteli odkryjeme tvář bratra“, píše papež.
Mírový proces se tak stává dlouhodobým závazkem, jehož příkladem se může stát „demokracie v právním státě, pokud se zakládá na spravedlnosti a úsilí o dodržování práv každého člověka, zejména slabého a vyřazovaného, a to za neustálého hledání pravdy“ (Benedikt XVI., Promluva k ACLI, 27. ledna 2006), cituje František svého předchůdce Benedikta XVI. Naopak rozkol mezi členy společnosti, nárůst sociálních nerovností a odmítání nástrojů vedoucích ke všestrannému lidskému rozvoji zamezují dosažení obecného dobra. Trpělivá práce spočívající na síle slova a pravdy ovšem může v lidech probudit schopnost soucitu a tvořivé solidarity, podotýká Svatý otec.
Mír je též cestou smíření v bratrském společenství, čteme dále v Poselství ke světovému dni míru. Síla odpuštění a schopnost rozpoznat jeden v druhém bratra či sestru nás uschopňuje k mírovému soužití, vyzdvihuje František, což platí také pro politickou a hospodářskou oblast – nikdy totiž nedosáhneme pravého míru, pokud nebudem s to vybudovat spravedlivější ekonomický systém.
Nepřátelské postoje vůči druhému člověku, absence úcty ke společnému domovu a svévolné plenění přírodních zdrojů nás přivádějí k nezbytnosti ekologické konverze, naléhá římský biskup. Toto obrácení je třeba vnímat jako celkovou proměnu vztahů, které udržujeme se svými bratry a sestrami, s ostatními živými tvory, se stvořením v jeho bohaté různorodosti a se Stvořitelem jako původcem všeho života. Pro křesťana ekokologická konverze „znamená, že se ve vztazích k okolnímu světu projevují všechny důsledky setkání s Ježíšem“ (Laudato si´, 217).
V závěru poselství ke Světovému dni míru papež František upozorňuje, že v případě Kristových učedníků podpírá cestu k míru svátost smíření, která obnovuje lidi i společenství a požaduje po nás, abychom vykázali z našeho myšlení, slov i skutků jakékoli násilí vůči bližnímu i vůči stvoření.
PLNÉ ZNĚNÍ papežova POSELSTVÍ je ZDE
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
