Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu spadá do adventu, doby očekávání: Bůh splní, co přislíbil. Dnešní slavnost nám však oznamuje, že něco se již naplnilo, a to v osobě a životě Panny Marie. Rozjímáme dnes o počátku této plnosti, jež nastal ještě před narozením Matky Páně. Její neposkvrněné početí nás totiž přivádí k onomu přesnému okamžiku, ve kterém vzklíčil život Mariin v lůně její matky. Již tady je přítomna posvěcující Boží láska, která ji chránila před nákazou zla, jež je společným dědictvím lidské rodiny.
V dnešním evangeliu zní pozdravení, kterým se k Marii obrací anděl: »Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!« (Lk 1,28). Bůh zamýšlel a ve svém tajemném úradku odedávna chtěl, aby byla milostiplným stvořením, tedy plná Jeho lásky. Naplnění však předpokládá vytvoření prostoru, uprázdnění, ustoupení stranou. Právě tak si počínala Maria, která uměla naslouchat Božímu Slovu, dokonale se svěřovat Boží vůli a bezvýhradně ji přijímat do svého života. Až do té míry, že se v ní Slovo stalo tělem. Umožnila to svým přitakáním andělovi, který od ní žádal ochotu stát se Ježíšovou matkou, a ona odpověděla: »Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova« (v.38).
Maria se neztrácí v obšírných úvahách, neklade Pánu překážky, ale pohotově se odevzdává a ponechává prostor Duchu svatému. Okamžitě dává k dispozici Bohu veškerou svoji existenci a osobní úděl, aby byla utvářena a naplňována Jeho Slovem i vůlí. V dokonalé shodě s plánem, který s ní měl Bůh, se tak Maria stává „cele krásnou“ a „cele svatou“, avšak bez nejmenšího stínu samolibosti. Je pokorná. Ona je mistrovským dílem, avšak zůstává pokornou, nepatrnou a chudou. V ní se zračí Boží krása, cele tvořená láskou, milostí a sebedarováním.
Rád bych podtrhnul slovo, kterým Maria definuje sebe samu, když se odevzdává Bohu. Vyznává: jsem služebnice Páně. Mariino přitakání zaujímá od počátku služebný postoj, pozorný vůči potřebám druhých. Dosvědčuje to konkrétně tím, že se hned po Zvěstování vydává navštívit Alžbětu. Ochota vůči Bohu se pojí s ochotou ujímat se potřeb bližního. Všechno bez povyku, bez okázalosti, bez hledání čestných míst a bez reklam, protože láska a skutky milosrdenství nepotřebují být vystavovány jako nějaká trofej. Skutky milosrdenství se konají mlčky, skrytě a bez vychloubání. I ve svých společenstvích jsme povoláni následovat Mariina příkladu a jednat diskrétně a ve skrytu.
Slavnost naší Matky ať nám pomůže učinit z celého svého života přitakání Bohu, přitakání tvořené adorací Boha i každodenními skutky lásky a služby.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
