Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Jedině v pokorném srdci může vzklíčit Duch svatý – kázal dnes římský biskup při ranní mši v kapli Domu sv. Marty na liturgickou památku sv. Františka Xaverského. „Dnešní liturgie – řekl v úvodu – mluví o tom, co je nepatrné a maličké, což ale neoznačuje uzavřenost v sobě, ale spíše důvěru v Boha a tudíž i schopnost riskovat.“

Papež komentoval čtení z adventní doby. Nejprve proroka Izaiáše (11, 1-10), který oznamuje, že na výhonku z kořene Jesseova spočine duch Hospodinův.  „Boží Slovo pronáší chválu maličkosti a slibuje, že Duch Páně spočine na nepatrném výhonku“ – konstatoval František.

„Vykoupení, zjevení a přítomnost Boha ve světě vždycky začíná takto. Bůh se zjevuje v nepatrnosti, drobnosti, v pokoře... Velikáni se prezentují v síle a moci. Pomysleme na pokušení Ježíše na poušti, kde se jako mocný představuje satan, vládce tohoto světa: »Dám ti všechno, pokud učiníš to a to...« Boží věci však začínají nepatrně, od nepatrného zárodku. A Ježíš o těchto maličkých mluví v evangeliu.“

Řekl papež s odkazem na dnešní evangelium (Lk 10,21-24), ve kterém Ježíš velebí Otce, Pána nebe a země, že se dává poznat maličkým. „Ježíš se raduje a děkuje Otci za to, že »ukryl před moudrými a chytrými« to podstatné“ – pokračoval.

„Když se křesťanská obec - věřící laici, kněží a biskupové - neubírá cestou maličkých, přichází o   budoucnost; zhroutí se. Viděli jsme to na velkých dějinných projektech křesťanů, kteří se snažili panovat silou a dobývat. Boží království však klíčí v maličkosti, vždycky v nepatrnosti, maličkém semínku života. Nestačí však jenom semeno. Je zapotřebí něčeho dalšího, co pomůže a dá sílu: »Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův«.

„Duch svatý volí vždycky maličkost – pokračoval papež – protože nemůže vstoupit do velkého, pyšného a soběstačného. V srdci maličkého dochází ke zjevení Páně. Teologové nejsou ti, kdo mnoho vědí o teologii; takové můžeme nazvat spíše encyklopedisty teologie. Ti vědí všechno, ale nejsou schopni dělat teologii, protože ta se dělá na kolenou.

A stejně tak pravý pastýř – pokračoval – ať už kněz, biskup, kardinál či papež, kdokoli se neumenšuje, není pastýřem, nýbrž jen vedoucím úředníkem. A to platí pro všechny, počínaje tím, kdo má v církvi funkci, která se zdá nejdůležitější, až po chudou stařenku, která ve skrytu koná skutky milosrdné lásky.

Je však také třeba odstranit jistou pochybnost, která by se mohla vloudit - pokračoval papež - že totiž k maličkosti se pojí zbabělost, uzavřenost a strach. Naopak, maličkost má schopnost riskovat, protože nemůže nic ztratit. A svatý Tomáš v díle Summa Theologiae vysvětluje, že božské je to, co není omezeno největším a je obsaženo v nejmenším (Non coerceri a maximo, sed contineri a minimo divinum est).

„Svatý Tomáš říká vcelku toto: »Neděsit se velkých věcí – dnes to potvrzuje také svatý František Xaverský – neděsit se a jít dál, ale současně spoléhat na nepatrnost – to je božské«. Křesťan vždy začíná od maličkosti. Pokud se cítíš maličký a omezený ve svojí modlitbě jako onen celník, který se zahanben modlil vzadu v kostele: »Smiluj se nade mnou hříšným«, půjdeš vpřed. Ale pokud se považuješ za dobrého křesťana, budeš se modlit jako onen farizeus, který nebyl ospravedlněn: »Děkuji, Bože, protože jsem velký.« Nikoli, děkujme Bohu za to, že jsme maličcí.“

Svoje dnešní kázání zakončil papež zmínkou o svátosti smíření, kterou - jak řekl - rád vysluhuje, zvláště když se zpovídají děti. „Jejich vyznání jsou překrásná, protože jsou konkrétní. Maličcí jsou konkrétní – dodal a končil prosbou: „Pane, sešli svého Ducha, abych neměl strach z velkých věcí a neměl strach z toho, že učiníš v mém životě velké věci.“