Nový portál Vatikánského rozhlasu

Bangkok. 1. „Jste konkrétním znamením Pánova živého a činného milosrdenství,“ řekl papež na setkání s thajským duchovenstvem. 2. „Misie není jen hlásání evangelia, nýbrž také osvojování si víry v ně,“ podotkl při setkání s biskupy Thajska a jihovýchodní Asie. 3. „Žádný region či sektor lidské rodiny nelze chápat jako cizí či imunní vůči druhým,“ prohlásil papež na nejstarší thajské univerzitě. 4. „Naše radost a důvěra pramení ze skutečnosti, že po nás touží Bůh,“ kázal papež při mši pro thajskou mládež za účasti 10 tisíc lidí.

Poslední den thajského pobytu Petrův nástupce zahájil ve svatyni, která byla na počátku tohoto tisíciletí vystavěna poblíž rodiště prvního thajského mučedníka, bl. Nicholase Bunkerda Kitbamrunga (1895-1944). Tento kněz, který se v buddhistické společnosti zasazoval za práva křesťanů, byl za druhé světové války obviněn ze špionáže pro znepřátelenou Francii, zatčen a odsouzen k desetiletému trestu. Navzdory tomu i ve vězení nadále tajně šířil víru a pokřtil řadu spoluvězňů, než ve čtyřiačtyřicátém roce zemřel na tuberkulózu. V jubilejním roce 2000 jej blahořečil sv. Jan Pavel II.

Ad 1. V přilehlé katolické vísce Wat Roman Svatého otce v kostele sv. Petra očekávalo asi tisíc řeholnic a řeholníků, kněží, seminaristů a katechetů ze všech thajských diecézí. S patrnou hrdostí v hlase je papeži Františkovi představil jejich biskup, mons. Joseph Pradhan Sridarunsil, a poté jménem všech vyprávěla o své konverzi z buddhismu xaveriánská postulantka Benedikta Jongrak Donoran (foto), která před sedmi lety přijala svátost křtu. Pán ji oslovil skrze krásu umění, protože na ni zapůsobil pohled Panny Marie na ikoně, kterou uctívaly řeholnice v její vesnici. V příběhu každého povolání najdeme člověka, který nám pomohl odkrýt a rozlišit oheň Ducha svatého, vyšel papež František z Benediktina svědectví. Je důležité a krásné dokázat těmto lidem poděkovat:

„Vděčnost je vždy mocnou zbraní. Jedině tehdy, když budeme schopni nazřít a konkrétně poděkovat za všechna gesta lásky, velkorysosti, solidarity a důvěry, stejně jako za gesta odpuštění, trpělivosti, snášenlivosti a soucitu, která nám byla prokázána, umožníme, aby nám Duch dopřál onen svěží závan, díky němuž obnovíme (a nikoli jen vyspravíme) svůj život a poslání“.

Jak pěstovat apoštolskou plodnost? - tázal se dále papež. Dejme se vést krásou a úžasem, užívejme jich jako nástrojů k hlásání evangelia, doporučil.

„Zasvěcený život, který se nedokáže otevřít překvapení, zůstal na půli cesty. Rád bych to zopakoval – zasvěcený život, který není schopen každodenně prožívat překvapení, radovat se nebo smát, zůstal na půli cesty. Pán nás nepovolal, aby nás vyslal do světa, kde bychom lidem měli vnucovat povinnosti anebo břemena ještě těžší než mají dnes – a není jich málo, nýbrž abychom sdíleli radost, krásný, nový a překvapivý horizont.“

Proto je nutné hledat nové formy, symboly, zobrazení i hudbu vyjevující a stále více inkulturující evangelium, radil Svatý otec, který bolestně konstatoval, že křesťanství je v Thajsku dosud považováno za cizí, importované náboženství. „Vyznávejte víru svým rodným nářečím, tak, jako matka zpívá dítěti ukolébavku“, vybízel. Kromě krásy víry, dodal, by si každý misionář měl osvojit krásu Ježíšova pohledu:

„Pohledu, který, jak nás učí evangelium, boří veškerý determinismus, fatalismus a schémata. Tam, kde mnozí viděli jen hříšníky, rouhače, výběrčího daní, zločince či dokonce zrádce, byl Ježíš schopen spatřit apoštoly. V tom spočívá krása, k jejímuž hlásání nás jeho pohled vyzývá. Je to pohled pronikající do nitra, které proměňuje a vyjevuje jeho lepší stránku.“

V tvářích lidí, které potkáváme na ulici, totiž můžeme odkrýt krásu, podněcující k tomu, abychom s nimi nakládali jako s bratry vykoupenými Kristem. V tom spočívá křesťanství, neboť svatost nemůže odhlížet od uznání důstojnosti každého člověka:

„Rád bych podpořil a povzbudil vás všechny, kteří denně vydáváte život, když sloužíte Ježíši v bratrech. Mnozí z vás spatřují krásu tam, kde jiní vidí jen pohrdání, opuštěnost nebo objekt sexuálního vykořisťování. Jste konkrétním znamením Pánova živého a činného milosrdenství. Známkou pomázání Duchem v těchto krajích.“

Toto pomazání nicméně vyžaduje ustavičnou modlitbu, bez níž jakákoli práce ztrácí smysl, sílu a hodnotu, poznamenal František:

„Sv. Pavel VI. říkával, že jednou z největších překážek při hlásání evangelia je nedostatek duchovní horlivosti. Přečtěte si o tom v osmdesáté kapitole Evangelii nuntiandi. Duchovní horlivost řeholníka, řeholnice, kněze a katechety se sytí při tomto dvojím setkání – s Pánovou tváří a s tváří jeho bratrů. Také my potřebujeme prostor, ve kterém se vracíme k prameni, abychom se napili životodárné vody. Jsme ponořeni do tisíce starostí, ale stále hledejme prostor k tomu, abychom si v modlitbě připomněli, že Pán už svět zachránil a my jsme povoláni, abychom spolu s Ním tuto spásu hmatatelně zpřístupnili.“

Ad 2. Setkání s thajskými kněžími, řeholníky a řeholnicemi zpečetila závěrečná společná modlitba za nová povolání, po níž se Svatý otec odebral do svatyně zmíněného thajského mučedníka, kde se shromáždili biskupové jedenácti thajských diecézí a zástupci Federace asijských biskupských konferencí. Toto sdružení biskupských konferencí devatenácti zemí sídlí v Hongkongu a bylo založeno roku 1972. Papež František v obsáhlé promluvě k asijským biskupům připomenul, že

minulé časy nebyly z hlediska evangelizace nijak příznivější či lepší. Varoval před útěkem do sebestředných neplodných koncepcí a diskusí a vyzval k následování svatých, kteří se dovedli vyrovnat s těžkostmi své doby. „Odložme všechno, co na nás cestou „ulpělo“ a je našemu putování na obtíž“, zdůraznil František.

„Jedním z nejhezčích bodů evangelizace je vědomí, že misijní poslání svěřené církvi neznamená jenom hlásat evangelium, nýbrž také se učit v něj věřit. Kolik z nás – někdy ve chvílích pokušení – hlásá evangelium, ale nevěří mu! Učit se věřit evangeliu a dát se jím proměňovat; žít a putovat ve světle Slova, které máme hlásat. (...) Takto vstupuje církev do dynamismu učednictví: obrácení –zvěstování. Je očištěna svým Pánem a povoláním se mění ve svědka. Putující církev nemá strach jít na ulici a konfrontovat se s životem lidí, kteří jí byli svěřeni, je schopna pokorně se otevřít Pánu a s Pánem prožívat úžas z misijního dobrodružství; nemá vědomou či podvědomou potřebu sama se ukazovat, zaujímat nebo si nárokovat jakékoli vedoucí postavení. Kolik jen se musíme učit od vás, kteří jste v mnoha svých zemích nebo regionech menšinou, a to leckdy menšinou ignorovanou, pronásledovanou a zamítanou, a nenecháváte se strhnout nebo nakazit komplexem méněcennosti či hořekováním nad tím, že se vám nedostává uznání! Jděte dál – hlásejte, rozsévejte, modlete se a čekejte. A neztrácejte radost!“

Řekl papež František mimo jiné biskupům z Federace asijských biskupských konferencí.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY k jihoasijským biskupům je ZDE

Konferenční sál při svatyni bl. Nicholase Kitbamrunga poté hostil Františkovo soukromé setkání s členy Tovaryšstva Ježíšova v Thajsku, jehož obsah bývá zveřejněn až po apoštolské cestě v jezuitském periodiku Civiltá Cattolica.

Ad 3. Pokud dokážeme zariskovat a beze strachu se setkáme, nabídneme světu nové paradigma řešení konfliktů, přičiníme se o budování porozuměnění mezi lidmi a světového míru. Papež František o tom mluvil během mezináboženského setkání v Bangkoku, které probíhalo na nejstarší thajské univerzitě.

Setkání se zúčastnili představitelé všech náboženství zastoupených v této zemi: buddhismu, islámu, hinduismu, sikhismu a zástupců různých křesťanských denominací. Pozváni byli také profesoři a studenti z jiných thajských akademických institucí. Na mezináboženském setkání s římským biskupem se shromáždilo celkem půl druhého tisíce lidí.

Rektor univerzity připomněl, že král Chulalongkorn, jehož jméno univerzita nese, založil v roce 1917 tuto instituci, aby zajistil přístup k vyššímu vzdělání studentům ze všech společenských vrstev, ras a národů. „Jsme tady, abychom čerpali poučení z vaší moudrosti, z vašeho soucitu pro chudé a odmítané na celém světě, z neustálé starosti o životní prostředí a z vašeho významného nasazení v mezináboženském dialogu s cílem budovat pokoj mezi náboženstvími, zeměmi a kulturami,“ řekl prof. Bundit Eur-arporn v pozdravu, kterým vítal papeže na Chulalongkornově univerzitě.

Svatý otec připomněl, že zakladatel univerzity byl také první hlavou nekřesťanského státu, který navštívil Vatikán. V roce 1897 přijal krále Chulalongkorna na audienci papež Lev XIII. František poznamenal, že příklad tohoto vládce, který se zasadil mimo jiné o zrušení nevolnictví, povzbuzuje k většímu posilování bratrského dialogu a vzájemného porozumění, které by mohlo přispět k vymýcení mnoha současných otroctví, jako je například obchod s lidmi.

„Dnešní svět se nachází před složitými problémy, jako je ekonomicko-finanční globalizace a její vážné důsledky pro rozvoj lokálních společností, rychlé pokroky, zdánlivě poplatné lepšímu světu, koexistují s tragickým přetrváváním občanských konfliktů, rozepří ohledně migrantů, uprchlíků, hladu a válek, a také se zhoršováním a ničením našeho společného domu. Všechny tyto situace nás varují a připomínají nám, že žádný region ani sektor naší lidské rodiny nemůže být chápán nebo realizován jako cizí či imunní ve vztahu k druhým. Všechny situace vyžadují, abychom se zasadili o zavádění nových způsobů vytváření nynějších dějin, aniž bychom museli očerňovat nebo znevažovat druhé.“

František zdůraznil, že nadešel čas, abychom s odvahou vytyčili logiku setkání a vzájemného dialogu jako cestu, vzájemnou spolupráci jako způsob jednání a vzájemné poznávání přijali za metodu a kritérium. Tímto způsobem lze nabídnout nové paradigma řešení konliktů a přičinit se o porozumění mezi lidmi a ochranu stvoření.  Papež poukázal na nezbytnost ctít důstojnost každé lidské osoby a vybídl k budování integrálního humanismu.

„Všichni jsme povoláni nejenom zohledňovat hlas chudých kolem nás: marginalizovaných, utiskovaných, domorodců a náboženských menšin, nýbrž se také oprostit od strachu před utvářením instancí, umožňujících sjednocení a spolupráci, které již pozvolna vznikají. Zároveň se od nás žádá, abychom na sebe vzali povinnost bránit lidskou důstojnost a respektovat práva svědomí a náboženské svobody, vytvářet prostor nabízející závan čerstvého vzduchu…“

Papež František zdůraznil, že od Thajců se svět může učit péči o staré lidí, kteří mají v místní kultuře privilegované místo jako ti, kdo jsou zárukou kořenů. S odkazem na apoštolskou exhortaci k mladým lidem, Christus vivit, vybídl také k rezistenci vůči dnešnímu sklonu diskreditovat místní kulturu, „homogenizovat mladé lidi“ a vytvářet z nich „sériově manipulovatelné subjekty“. František povzbudil představitele náboženství a akademického světa, aby na tuto tendenci odpovídali předáváním bohatství kultury a objevováním bohatství minulosti.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY na univerzitě je ZDE

Ad 4. V pět hodin místního času začala v  katedrále thajského hlavního města, zasvěcené Nanebevzetí Panny Marie, mše svatá pro mladé lidi. Unitř i v okolí monumentální neorománské stavby, postavené francouzskými misionáři v první polovině 19. století, se shromáždilo na deset tisíc mladých katolíků, kteří přicestovali nejen z Thajska, ale také z Vietnamu, Kambodže a Laosu. Červená barva ornátů připomínala dnešní liturgickou památku sv. Cecílie, ale také plamen Ducha svatého, k jehož uchovávání povzbuzoval Petrův nástupce mladé křesťany z asijského jihovýchodu.

„Chcete uchovat plamen, který vás může osvěcovat uprostřed noci a nesnází?“ – ptal se papež v návaznosti na evangelium o 10 pannách čekajících na ženicha (Mt 25, 1-13). A připomněl mladým lidem, že jsou dědici těch, kdo přinesli víru do jejich zemí:

„Jste dědici velkolepých dějin šíření evangelia, které vám bylo předáno jako posvátný poklad. Tato krásná katedrála dosvědčuje víru v Krista, kterou chovali vaši předkové: jejich hluboce zakořeněná věrnost je podněcovala ke konání dobrých skutků, k budování jiného a ještě krásnějšího chrámu, tvořeného živými kameny, abyste mohli lidem svojí doby přinášet milosrdnou Boží lásku. Dokázali tak jednat, protože byli přesvědčeni o tom, co prorok Ozeáš hlásal v dnešním první čtení: Bůh k nim promlouval laskavě a objal je pevně láskou navěky (srov. Oz 2,106.21).“

Papež vybízel mladé, aby svou víru dobře zakořenili ve víře svých předků a učitelů. Nikoli proto, aby byli vězni minulosti, nýbrž aby s odvahou dokázali reagovat na nové dějinné situace. Jejich dědové museli přestát mnohé zkoušky, ale na své životní cestě objevili, že tajemství šťastného srdce spočívá v zakořenění v Kristu, v Jeho životě, slovech, lásce a vzkříšení.

„Bez tohoto silného smyslu pro zakořenění nás „hlasy“ tohoto světa, zápolící o naši pozornost, mohou zneklidňovat. Mnohé z nich jsou lákavé, dobře nalíčené nabídky, které se zpočátku jeví jako krásné a intenzivní, ale postupem času za sebou nechávají pouze prázdnotu, znuděnost, osamocenost a omrzelost; zhášejí onu jiskru života, kterou Pán kdysi rozžehl v každém z nás.“

Zakořeněni v Kristu, hleďte do budoucnosti s radostí a důvěrou, povzbudil papež mladé lidi při mši svaté, která byla posledním bodem programu na thajské půdě.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

V závěru bohoslužby proto František poděkoval státním představitelům, místní církvi a dobrovolníkům, kteří se podíleli na zajištění hladkého průběhu návštěvy, ale vzpomněl také na nemocné a vězně. „Kéž vás Pán odmění svou útěchou a pokojem, který může dát jedině On,“ řekl Petrův nástupce. Po návratu do sakristie požehnal 25 základových kamenů pro nové kostely v Thajsku, pozdravil zaměstnance bangkocké diecézní kurie a pak se již vrátil k odpočinku na apoštolskou nunciaturu.

Zítra ráno začne druhá etapa apoštolské cesty papeže Františka, která jej přivede do Japonska. Přílet papežského speciálu na tokijské letiště je plánován na 9.40 našeho času, v japonském hlavním městě bude již pozdní odpoledne (osmihodinový časový posun).