Vaše Svatosti,
Děkuji vám za vaše laskavá slova na uvítanou. Jsem rád, že se na začátku svojí návštěvy v této zemi mohu vydat do tohoto královského chrámu, symbolu hodnot a učení, jež jsou pro tento milovaný lid charakteristické. Většina Thajců čerpala z tohoto pramene buddhismu, který prostoupil způsob jejich úcty k životu a ke starším i střízlivý životní styl, založený na kontemplaci, odpoutanosti, tvrdé práci a kázni (srov. Ecclesia in Asia, 6). Tyto charakteristiky jsou živinami vašeho osobitého rozpoznávacího rysu, podle něhož jste vnímáni jako lid úsměvu.
Naše setkání navazuje na cestu úcty a vzájemného uznání, zahájené našimi předchůdci. V jejich šlépějích se chci ubírat při této návštěvě, aby mezi našimi komunitami vzrostla nejenom úcta, ale také přátelství. Uplynulo téměř padesát let od chvíle, kdy Nejvyšší patriarcha, Somdej Phra Wanarat (Pun Punnasiri), společně se skupinou významných buddhistických mnichů, navštívil ve Vatikánu papeže Pavla VI. Byl to velice významný zlom ve vývoji dialogu mezi našimi náboženskými tradicemi, což potom umožnilo papeži Janu Pavlu II. navštívit v tomto chrámu Nejvyššího patriarchu, Jeho Svatost, Somdej Phra Ariyavongsagatanana (Vasana Vasano). Nedávno jsem měl tu čest přivítat delegaci mnichů z chrámu Wat Pho, kteří přinesli darem překlad starodávného buddhistického rukopisu v jazyce páli, nyní uchovávaném ve Vatikánské knihovně. Nejenom v našich komunitách, ale také v našem světě, tolik náchylnému šířit a vytvářet rozdělení a vyřazovat druhé, pomáhají tyto drobné krůčky dosvědčovat, že kultura setkání je možná. Když máme příležitost poznat se a mít k sobě i při svých rozdílech vzájemnou úctu (srov. Evangelii gaudium, 250), nabízíme světu slovo naděje schopné povzbudit a podpořit ty, kteří stále více rozděleními trpí. Příležitosti jako ta dnešní nám připomínají, jak je důležité, aby náboženská vyznání byla ještě více majákem naděje, který prosazuje a zaručuje bratrství.
V tomto smyslu jsem tomuto lidu vděčný, protože již od příchodu křesťanství do Thajska před přibližně čtyřmi a půl stoletími se katolíci, ačkoli jsou menšinou, těší svobodě náboženské praxe a mnoho let žili v harmonii se svými buddhistickými bratry a sestrami.
Na této cestě vzájemné důvěry a bratrství bych rád podtrhnul svůj osobní závazek i závazek celé církve posilovat otevřený a uctivý dialog ve službách pokoje a blahobytu tohoto lidu. Díky akademickým výměnám, umožňujícím větší vzájemné porozumění, jakož i praktikováním kontemplace, milosrdenství a rozlišování – společné našim tradicím – můžeme růst v dobrém „sousedství“. Mezi věřícími svých náboženských vyznání můžeme prosazovat rozvíjení nových záměrů milosrdné lásky, schopných vytvářet a zavádět konkrétní iniciativy bratrství, zejména vůči těm nejchudším a vzhledem k našemu tak trýzněnému společnému domu. Tímto způsobem přispějeme k formaci kultury soucitu, bratrství a setkání, jak tady, tak v ostatních částech světa (srov. tamt.). Jsem si jist, že tato cesta bude i nadále přinášet hojné plody.
Ještě jednou děkuji Vaší Svatosti za toto setkání. Modlím se, aby Vás božské požehnání naplňovalo ve Vašem zdraví, osobním blahu i vysoké odpovědnosti ve vedení věřících buddhistů cestami pokoje a svornosti.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
