Vatikán. Papeže Františka na 32. apoštolské cestě do Thajska a Japonska jako obvykle doprovází rovněž státní sekretář Svatého stolce, kard. Pietro Parolin. V rozhovoru pro internetový portál Vatican News a deník L´Osservatore Romano poukazuje na výrazně misijní ráz papežovy návštěvy v zemích, kde katolíci zastupují zhruba půl procenta z celkového počtu obyvatel. S Petrovým nástupcem se již oba tyto státy nicméně setkaly – sv. Jan Pavel II. v roce 1981 navštívil Tokio a o tři roky později Bangkok. Za tuto dobu ovšem v těchto zemích nastaly podstatné změny, podotýká kardinál Parolin:
„Tyto změny se především vztahují ke globalizaci, která zesílila na celé planetě se svými kladnými, ale také zápornými rysy. Vzdálenosti se dnes prakticky anulovaly a díky pokroku komunikačních prostředků může každý z nás být současně divákem i protagonistou toho, co se děje ve vzdálených oblastech. V tomto rámci tedy považuji za důležité, že se papež do těchto zemí chce vypravit osobně. Počítaje i tuto cestu, vykonal papež celkem 32 zahraničních cest do různých částí světa a na různé světadíly, aby se osobně seznámil s realitou navštívených zemí, setkal se s tamním křesťanským společenstvím a povzbudil je ve víře a svědectví. Církev a papež se ve všech zeměpisných šířkách, za každé situace a v každé zemi ustavičně soustředí na člověka, který má nalézt platné odpovědi na svůj život a plnost jeho smyslu. Jsme si vědomi, že máme hlásat evangelium a spolu s ním plnost života pro každého člověka, národ i stát.“
„Kristovi učedníci, misionářští učedníci“. Pod tímto mottem proběhne první etapa papežovy cesty v Thajsku. Co Svatý otec přináší do této země?
„Myslím, že tam jede se zvláštním zájmem, protože první hlasatelé evangelia v Thajsku byli v polovině 16. století jezuitští misionáři. Vydává se tak trochu po stopách těchto velkých evangelizátorů, kteří v oné zemi zaseli víru a po kterých přišli dominikáni a františkáni. Thajská církev mnoho vytrpěla a byla vícekrát obnovena. Dnes jde o kvetoucí společenství – v Thajsku žije asi 400 tisíc katolíků, rozdělených do jedenácti územních správních celků. Papež svou cestou do Thajska zdůrazňuje učednictví a misii. Není třeba toto sousloví příliš vysvětlovat, protože František se k němu při mnoha příležitostech opakovaně vrací, počínaje svou účastí na konferenci v Aparecidě a poté v exhortaci Evangelii Gaudium. Toto téma zároveň souvisí s mimořádným misijním měsícem, který jsme právě zakončili, a biskupskou synodou o Amazonii, která hledala nové cesty v hlásání evangelia pro tamní národy. V posledním knižním rozhovoru, který nám papež daroval („Bez něho nemůžeme činit nic“), opětovně připomíná, že protagonistou misie je Duch svatý, že misie není proselytismus, nýbrž završuje ji plnost, která se tlumočí do přitažlivosti a svědectví. Myslím, že cesta do Thajska za tamní nepatrnou katolickou menšinou ještě více podtrhuje misijní rozměr hlásání evangelia jako ustavujícího prvku pro každého pokřtěného a celou církev.“
V Japonsku se papež setká s prosperující společností, v níž nechybějí četné rozpory, ale také se zemí poznamenou výbuchem atomové bomby a havárií jaderné elektrárny ve Fukušimě. Motto tamního pobytu zní „Chránit všechen život“.
„Japonsko je složitá země. Symbolizuje stát, který mnohé vytrpěl – v již zmíněné Hirošimě a Nagasaki, ale dokázal se pozvednout k obrovskému rozvoji. Dnes žije mezi tradicí a inovací, s kterou se – jako všichni – musí vyrovnávat, což vyžaduje globální odpověď. V této zemi Svatý otec nadnese téma ochrany životního prostředí a společného domova, mírového úsilí a odzbrojení jako předpokladu míru ve světě.“
Co papež očekává od této cesty, s čím se vám svěřil?
„Papež podle představy, jakou má o pastýři, především doufá, že se bude moci přiblížit k lidem, kteří mu byli svěřeni do péče a s nimiž má sdílet jejich život ve všech aspektech – od radosti a očekávání přes naději až po smutek, utrpení a rozporuplnost. Papež tedy odjíždí s očekáváním pastýře, který doprovází své stádce a – jak někdy sám říká – jde občas před ním, ale jindy zase za ním. Při setkáních s místními církvemi vysílá poselství, která platí pro celý svět a církev. Poselství o misii jako ustavujícím prvku křesťanství, o stvoření, které je blízké jeho srdci – připomeňme encykliku Laudato si´– a o míru v tomto rozděleném, zpřetrhaném a konfliktním světě.“
Říká kardinál Pietro Parolin před odletem do Thajska a Japonska.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
