Chile. Protivládní demonstrace v Chile vyvolané protestem proti zdražení jízdného ve veřejné dopravě přerostly v největší krizi od roku 1990. Po biskupech také místní jezuité vybízejí k vyslechnutí manifestantů.
Radikálové od pátku devastují metro, autobusy a obchody hlavního města. Zakládané požáry si vyžádaly již přes deset obětí na životech, do ulic byla povolána armáda. Protesty neustaly ani poté, co prezident Piňera zdražení odvolal. Chilané jsou totiž dlouhodobě nespokojení s nárůstem nákladů na život. Vyjímečný stav byl vyhlášen v pěti regionech a ve velkých městech platí v noci zákaz vycházení. Podle předsedy Institutu mezinárodní hospodářské spolupráce Alfreda Somozy, jde o vzpouru proti přechodnému období trvajícímu od roku 1989, v němž si hlavní politické strany přivlastnili dědictví diktatury.
„Náklady na život odpovídají evropským, ale platy se pohybují kolem 300 euro. Země je naprosto privatizovaná a velmi drahá. Problém je také v oblasti vzdělání, které je rovněž velmi nákladné, privatizovaná byla také voda, elektrická energie a všechno ostatní, co bylo možné prodat. Dostaly se tu ke slovu tzv. neoliberální reformy a to v míře, v jaké nejsou aplikovány ani ve Spojených státech.“
Jak dodává Alfredo Somoza, zdražení jízdného bylo jen rozbuškou, která spustila mechanismus revolty, jejímž tématem je sociální marginalizace a na níž se přiživují malé extrémistické skupiny využívající situace k rabování obchodů. Hlavní problém spočívá ve spontánnosti protestního hnutí, které nemá žádného mluvčího, s nímž by se dalo vyjednávat. Prezident Sebastián Piňera se však dopustil vážných chyb, dodává:
„Militarizoval protest, povolal do ulic armádu a vyhlásil vyjímečný stav, což v zemi jako Chile má vysoce symbolický význam. Druhou chybou bylo to, že navzdory evidentnímu průběhu událostí prohlásil, že za protesty stojí nepřítel, že jde o spiknutí, ačkoli tak se situace nikomu nejeví. Potlačení lidových protestů vojskem a jeho označení za násilný komplot ohrožující demokracii je vážnou chybou, za kterou z politického hlediska nepochybně zaplatí.“
Bylo by zapotřebí povolat k širokému jednacímu stolu představitele sociálních skupin, odbory, zástupce studentů a střední třídy, aby se zahájil dialog o spravedlivých nárocích obyvatelstva a o reformách, které lidé vyšli pokojně žádat do ulic, dodává Alfredo Somoza.
V této chvíli převládá násilí nad rozumem, říká pro Vatikánský rozhlas pomocný biskup Santiaga de Chile Alberto Lorenzelli. Sociální napětí je sice pochopitelné, ale toto není cesta, zdůrazňuje:
„Město se pokouší vracet do normálních kolejí. Některé linky metra opět fungují, s vyjímkou těch, které byly zničeny. Přetrvává ale velké napětí, v některých částech města se opět manifestuje, drancuje a ničí. Bohužel násilí převažuje nad rozumem. Nyní je tedy důležité, aby se politická třída a všichni ti, kdo mají moc, otevřeli dialogu a obrátili pozornost k nespokojenosti, v níž lidé žijí a která se nyní projevuje. Je potřeba postavit se k sociálním problémům čelem a zajistit, aby také chudí lidé mohli žít důstojný život. Přestože slyšíme z politických míst, že vůle k naslouchání je, pouhé naslouchání nestačí. Musejí následovat politické kroky, které na tyto požadavky zareagují. V jádru totiž jde o příliš velké rozevření rozdílů mezi bohatstvím a chudobou.“
Církev v této chvíli vybízí občany, aby se nenechali unést násilím, a politiky k otevření cest dialogu. Snažíme se také být nablízku těm, kdo nejvíc trpí. Základem k řešení situace však je celospolečenský dialog, dodává pomocný biskup Santiaga de Chile Alberto Lorenzelli.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
