Itálie. „Sdílená chudoba“ – těmito slovy komentuje arcibiskup umbrijské Perugie a předseda Italské biskupské konference, kard. Gualtiero Bassetti, článek o záplatách na řeholním hábitu sv. Františka, který se objevil v posledním čísle časopisu San Francesco právě na liturgickou památku zakladatele řádu minoritů a hlavního patrona Itálie.
Františkův hábit je jako relikvie uchováván a vystaven v klášteře Sacro Convento v Assisi, přičemž si nelze nepovšimnout jedné jeho zvláštnosti – jedenatřiceti záplat na původní šedé a silně opotřebované látce. Devatenáct z nich má hnědou barvu a s největší pravděpodobností je přišila tatáž ruka. Ze studie německé badatelky Mechthildy Flury-Lembergové, nyní publikované františkánským periodikem, vyplývá, že právě tyto kusy látky pocházejí z pláště sv. Kláry. „Jsou přišity velice pečlivě a jednou osobou“, tvrdí odbornice na restaurování starých textilií. „Je možné, že svatá Klára záplatovala oděv svého bratra ve víře ještě za jeho života, avšak spíše jeho oděv zkrášlila až po jeho smrti. Byl to její poslední skutek lásky vůči světci, když se z hábitu již stala relikvie. Není možné, aby záplaty přišíval někdo jiný, protože Klářiny spolusestry by se nedotkly pláště své zakladatelky, z něhož se po její smrti rovněž stala relikvie“, vysvětluje německá expertka.
Svatý František nepřipouštěl, aby jeho spolubratři měli více než dva hábity z levné látky, které mohou vyspravovat pytlovinou a jinými záplatami. Sám jim v tom šel příkladem a před smrtí nařídil, aby při pohřbu jeho hábit pokrýval režný pytel. Své následovníky nicméně varoval před mravní povýšeností nad lidmi, kteří se oblékají do dražších látek. „Ať spíše každý odsuzuje sebe a opovrhuje sám sebou“, čteme ve františkánské řeholi.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
