Berlín. Němečtí biskupové se na podzimním plenárním zasedání své biskupské konference „velkou většinou“ vyslovili pro synodální cestu, tedy proces vnitrocírkevních reforem, který mají nastoupit o první adventní neděli. Synodální shromáždění německé církve se pak uskuteční v závěru ledna a počátkem září příštího roku ve Frankfurtu nad Mohanem, vyplývá z tiskového prohlášení, zveřejněného 26. září ve Fuldě. Výhrady proti reformnímu procesu, který se týká kupříkladu zneužití moci v církvi, postavení žen, nerozlučnosti manželství či sexuální morálky, vyjádřili řezenský biskup Rudolf Voderholzer a kolínský kardinál Rainer Maria Woelki, jejichž alternativní návrh ovšem nenašel v plénu německých biskupů patřičnou odezvu.
Německá biskupská konference se zároveň rozhodla pro podstatně širší odškodňování obětí sexuálního zneužití v církvi, s kterým seznámil trevírský biskup Stephan Ackermann, zodpovědný za tuto problematiku při biskupské konferenci. Biskupové reagovali na kritické hlasy, které se objevily přesně rok po zveřejnění obsáhlé studie o případech sexuálního zneužívání v německé církvi v letech 1946-2014, kterou si biskupská konference objednala u externích odborníků. Vedoucí vědeckého týmu, který se na studii podílel, mannheimský psychiatr Harald Dressing, konstatoval, že při zpracování jejích výsledků v rámci německé církve se dosud projevuje velký deficit a že zcela postrádá pocit odpovědnosti. „V žádné jiné instituci by nebylo myslitelné, aby po tak velikém skandálu nikdo nepřevzal osobní odpovědnost“ uvedl. Ke kritice se připojila bývalá řeholnice Doris Reisingerová, autorka dvou knih o sexuálním a duchovním zneužívání v katolické církvi. Vyčetla německým biskupům, že „slibovali pravdu a spravedlnost, avšak vytěsňují zlo, aby nemuseli převzít odpovědnost.“
Německá církev dosud vyplatila více než dvěma tisícům obětem (2100 od r. 2011) sexuálního zneužívání zhruba devět milionů euro, tedy asi 5000 euro za každý případ. Nyní chce přistoupit k mnohem vyššímu paušálnímu odškodnění, které může celkově dosáhnout až miliardy euro. Podle biskupa Ackermanna tak církev „uzná utrpěné bezpráví a převezme odpovědnost za pachatele, ale též jejich církevní nadřízené“. Záleží na tom, jaký ze dvou navrhovaných modelů si biskupové zvolí – buď paušální odškodnění ve výši 300 tisíc euro za případ, anebo jednotlivé posouzení následků sexuálního zneužití a individuální finanční náhrada, pohybující se v rozmezí 40-400 tisíc euro.
S touto formou odškodnění nesouhlasí německý jezuita Klaus Mertens, který roku 2010 jako rektor berlínské jezuitské koleje zveřejnil informace o případech sexuálního zneužívání v německé církvi. Německá biskupská konference by na ně totiž musela použít finanční prostředky z církevní daně, čímž by z jejích plátců, kteří nenesou vinu na zneužívání a selhání na vedoucích pozicích, vlastně učinila druhotné oběti. Podle Mertense je podstatnější, aby se církev změnila, a to platí také pro postižené, kteří platbu požadují. „Možná nakonec finanční výdaj bolí nejméně, v každém případě tehdy, když peněz máme dost“, uvedl o. Mertens v německém tisku (Kölner Stadt-Anzeiger, 30.9.) a dodal, že mnohem důležitější je kupříkladu časová investice. „Osobně vedu rozhovory s postiženými, které mnohdy trvají celé roky“, řekl německý jezuita.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
