Vatikán. Petrův nástupce daroval ekumenickému patriachovi Bartolomějovi část relikvií svatého Petra. Spolu s tímto darem římský biskup zaslal list, ve kterém, po úvodním pozdravu, vysvětluje smysl tohoto daru, počínaje krátkým přiblížením historie těchto ostatků:
„V červnu roku 1939 bezprostředně po svém zvolení se můj předchůdce Pius XII. rozhodl zahájit vykopávky pod vatikánskou bazilikou. Práce vedly nejprve k objevu místa, kde byl apoštol pohřben, a následně roku 1952 k objevu hrobové niky u červené zdi z roku 150, poseté mnoha, cennými nápisy, včetně jednoho řeckého, který má zásadní důležitost. Praví Petros eni. Tato nika obsahovala kosti, které lze odůvodněně připsat apoštolu Petrovi. Z těchto relikvií, které jsou nyní opatrovány v nekropoli pod bazilikou sv. Petra, svatý papež Pavel VI. vybral devět fragmentů do soukromé kaple v papežské rezidenci Apoštolského paláce. Těchto devět fragmentů bylo uloženo do bronzového relikviáře s nápisem Ex ossibus quae in Archibasilicae Vaticanae hypogeo inventa Beati Petri apostoli esse putantur – Kosti nalezené v podzemí vatikánské baziliky, pokládané za kosti svatého apoštola Petra.“ Právě tento relikviář obsahuje devět ostatků apoštolových kostí, které dávám darem Vaší Svatosti a milované církvi v Konstantinopoli, které tak zbožně předsedáte.“
Římský biskup pak ve svém listě pokračuje popisem toho, jak se v něm tato myšlenka zrodila:
„Když jsem uvažoval o naší oboustranné rozhodnosti ubírat se společně k plnému společenství a děkoval jsem Bohu za pokroky, ke kterým došlo od doby, kdy se před 50 lety sešli v Jeruzalémě naši ctihodní předchůdci, vybavil se mi v mysli dar, který patriarcha Atenagoras věnoval papeži Pavlu VI., totiž ikona znázorňující dva objímající se bratry, Petra a Ondřeje, spojené vírou a láskou ke společnému Pánu. Tato ikona, která je z rozhodnutí papeže Pavla VI. umístněna v prostorách Papežské rady pro podporu jednoty křesťanů, se nám stala prorockým znamením obnovy onoho viditelného společenství mezi našimi církvemi, po kterém toužíme, za které se modlíme a na kterém horlivě pracujeme. Takto, v pokoji, který se rodí z modlitby, jsem pocítil, že by bylo mělo značný význam, kdyby některé z ostatků apoštola Petra byly uloženy vedle relikvií apoštola Ondřeje, který je jako nebeský patron ctěn v církví v Konstantinopoli. Došel jsem k tomu, že mi tuto myšlenku vnuknul Duch svatý, který mnoha způsoby podporuje křesťany při opětovném nacházení plného společenství, za které se náš Pán Ježíš Kristus modlil v předvečer svého utrpení (srov. Jan 17,21).“
František potom vysvětluje účel tohoto kroku:
„Toto gesto chce být potvrzením cesty, kterou naše církve vykonaly pro vzájemné sblížení, cesty někdy náročné a obtížné, a přece provázené zřejmými znameními Boží milosti. Pokračování na této cestě vyžaduje především duchovní konverzi a obnovu věrnosti Pánu, který od nás chce větší nasazení a nové, odvážné kroky. Těžkosti a neshody – nynější i budoucí – nás nesmějí odradit od naší křesťanské povinnosti a odpovědnosti, zvláště nás jakožto církevních pastýřů před Bohem a dějinami. Sjednocení ostatků dvou bratrů apoštolů může být také trvalým poukazem a povzbuzením, aby na této pokračující cestě nebyly naše rozdílnosti překážkou společného svědectví a poslání šířit evangelium ve službách lidské rodiny, která je dnes pokoušena k vytvářet budoucnost čistě světskou, budoucnost bez Boha.“
Tolik římský biskup František v dopise na vysvětlenou svého daru konstantinopolskému patriarchovi Bartolomějovi, se kterým se loučí:
„Svatosti, milovaný bratře. Je mi velkou útěchou, že se s Vámi mohu podělit o tyto myšlenky. V naději, že Vás co nejdříve uvidím, prosím, abyste se za mne modlil a žehnal mi. Loučím se s Vaší Svatostí, bratrským objetím pokoje.“
Končí list papeže Františka datovaný 30. srpna t.r. Na fotografii je papež František se zmíněným relikviářem s ostatky sv. Petra při mši svaté na závěr Roku víry 24. listopadu 2013.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
