Nový portál Vatikánského rozhlasu

Maputo. 1. „Tady se přivádí na svět naděje,“ řekl papež při návštěvě nemocnice v Zimpeto. 2. „Ať je Kristův pokoj rozhodčím ve vašich srdcích,“ kázal Svatý otec při mši na fotbalovém stadionu, kam přišlo 60 tisíc věřících. 3. Rozloučení s Mosambikem a odlet na Madagaskar.

Ad 1. Papež František zájil třetí den v Mosambiku návštěvou nemocnice v Zimpetu, kde se od roku 2002 rozvíjí z podnětu Komunity Sant´Egidio projekt „Dream“ pro léčbu žen a jejich dětí nakažených virem HIV.

Polyfunkční zdravotní centrum na předměstí Maputa bylo v dnešní podobě inaugurováno v loňském roce. Dnes se rozkládá na 1300 metrech čtverečních a hostí vysoce specializované laboratoře nejen pro pacienty s AIDS, ale také pro diagnostiku nádorů a boj proti podvýživě. Papež František ocenil široké spektrum lékařské pomoci, které toto středisko nabízí, a ve své promluvě se inspiroval podobenstvím O milosrdném Samaritánovi. Vznik centra ukazuje, že se kdosi zastavil, zakusil soucit a nepodlehl pokušení, že se nedá nic dělat, řekl papež František.

Takto všichni, kdo na různích úrovních tvoříte tuto zdravotnickou komunitu, stáváte se výrazem Ježíšova Srdce, aby se nikdo „nedomníval, že jejich volání zaniká do prázdna; je znamením sdílení mezi strádajícími, aby pocítili účinnou přítomnost bratra a sestry. Není to skutek, kterým je delegováno na druhé to, co potřebují chudí, nýbrž výraz osobního zapojení těch, kteří naslouchají jejich volání. Starostlivost věřících se nemůže omezit na formu asistence – třebaže ta je v první chvíli potřebná a vítaná – ale vyžaduje onu »láskyplnou pozornost« (Evangelii gaudium,199), která ctí druhého jako osobu a hledá jeho dobro“ (Poselství ke Světovému dni chudých, 18. listopadu 2019).

Papeže Františka přivítal zakladatel Komunity Sant´Egidio Andrea Riccardi. Právě z jejího podnětu se v Mosambiku a v desítce dalších afrických zemí rozvíjí projekt DREAM, zkratkové slovo z anglického Disease Relief through Excellent and Advanced Means, tedy léčení chorob prostřednictvím znamenitých a pokročilých prostředků.

Koordinátorka projektu Cacilda Massango v doprovodu zpívajících a tančících dětí ve své uvítací řeči připomněla, že nemocní v tomto centru dostávají nejen léky, lékařskou péči a jídlo zdarma, ale především důstojnost a přátelství. Statisícům matek nakažených AIDS umožnil tento projekt donosit děti, které tímto virem nakažené nejsou. Je to zázrak, který se děje před jejich očima, sen, který se stává skutečností, zdůraznila Cacilda. Komunita Sant´Egidio dnes asistuje půl milionu nemocných Afričanů. Projekt však měl počátek právě v Mosambiku.

„Mnoho nemocných žen, které se vrátily ke zdraví, začíná sloužit dalším nemocným a doprovázejí je v jejich léčbě. Já sama jsem byla jednou z prvních pacientek, jimž projekt Dream poskytl pomoc, a rozhodla jsem se vrátit to, co jsem dostala. Byla jsem trpící mladou ženou, odsunutou na okraj a odsouzena ode všech. Skrze Dream jsem poznala novou rodinu, které mne nejen léčila, ale vrátila mi také důstojnost a dala budoucnost mým dětem. Podobně jako já, se znovuzrodily tisíce Mosambičanů.“

Projekt Dream se nesoustřeďuje pouze na hlavní město, ale působé prostřednictvím malých zdravotních středisek v terénu v dalších městech a vesnicích. Kromě bezplatné péče nabízí také zdravotnické kurzy pro pacienty a další solidární aktivity.

Papež ve své promluvě připomněl obtíže, s nimiž se iniciátoři projektu museli potýkat, a ocenil jejich rozhodnutí pracovat jako síť, ve spolupráci s dalšími charitativními institucemi. Pochvalně se vyjádřil rovněž o respektu k přírodě a využívání obnovitelných zdrojů energie. Vaše počínání má minimální ekologický dopad a může sloužit jako zářný příklad, řekl František. Na závěr se pak vrátil k podobenství O milosrdném Samaritánovi:

„Podobenství o milosrdném Samaritánovi končí převezením raněného člověka do útulku, kde je jeho pobyt částečně uhrazen a přislíben případný doplatek. Ženy jako je Cacilda a asi pět tisíc dětí uzdravených z AIDS/HIV, které mohou psát novou stránku svých životů, a mnoho jiných anonymních osob, které se dnes usmívají, protože byly léčeny důstojně a ve svojí důstojnosti, jsou součástí úhrady, kterou vám zanechal Pán, a svým uzdravením předávají naději mnohým dalším, takže z přízraku choroby se stává nakažlivý sen těch potřebných, kteří ještě leží u cesty. Zbytek vám Pán doplatí, »až se vrátí«. To ať je vaší radostí.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY v nemocnici je ZDE

Před odjezdem na nedaleký stadion Zimpeto, kde krátce nato celebroval eucharistii, pozdravil František osobně 20 nemocných a navštívil dvě oddělení nemocnice.

Ad 2. Nenávist a pomsta nemohou být hybnou silou země. Jedině překonání korupce, politických či osobních zájmů dovolí zachovat naději a přinese mírovou budoucnost, řekl papež František při mši na stadionu Zimpeto v Maputu. Navzdory silným poryvům větru a dešti se jí zúčastnilo 60 tisíc lidí.

Barevný zástup rozvlněný pohupováním v rytmu melodií doprovázených bubny i fistulí hlasů vyjadřujících nadšení, doprovodil k oltáři papeže Františka oblečeného v ornátu zdobeném motivem tygří kůže a svírajícího v ruce pastorál vyrobený ze dřeva domu strženého hurikánem, který dostal před několika okamžiky v nemocnici. Stejně jako při všech oficiálních vystoupeních, také mše se slavila v portugalštině. Evangelium reagovalo na pohnutou atmosféru v zemi, kde letitý konflikt znesvářených stran má na svém kontě přes milion mrtvých. Papež kázal na perikopu z Lukášova evangelia o lásce k nepřátelům (6,22).

„Toto slovo se dnes obrací také k nám, kteří ho slyšíme na tomto stadionu. A mluví jasně, jednoduše a pevně, načrtává stezku, úzkou cestu, jež vyžaduje určité ctnosti. Ježíš totiž není idealista, který ignoruje realitu; mluví o konkrétním nepříteli, reálném nepříteli, kterého právě popsal v předcházejícím blahoslavenství (6,22): o tom, který nás nenávidí, vyhání, uráží a haní jako bychom byli ničemníci. Mnozí z vás ještě mohou vyprávět v první osobě o násilí, nenávisti a rozepřích. Někteří je zakusili na svém těle anebo o nich slyšeli od známých, kteří už mezi námi nejsou; jiní mají dosud  strach, že se minulé rány zopakují a dosažený mír bude narušen, jako v Cabo Delgado.“

Papež František připomněl severní kraje země, bohaté na přírodní suroviny, které jsou právě proto cílem útoků a násilí, jež nepřestává podněcovat nestabilitu v zemi. Není snadné mluvit o smíření, v situaci, kdy zůstávají otevřené rány, ani vybízet k odpuštění, které by znamenalo vymazání paměti. Přesto Ježíš vybízí k lásce, k aktivním a nezištním činům právě vůči těm, kdo nás zranili, zdůraznil Petrův nástupce. Ježíšovo učení po nás žádá, abychom upustili od starozákonní logiky msty. Paradoxně nejde o masochismus, nýbrž o jedinou možnou cestu:

„Ježíš se však nezastavuje tady, žádá nás také, abychom jim žehnali a modlili se za ně, a to znamená mluvit o nich dobře a tak plodit život, nikoli smrt; vyslovat jejich jména ne proto, abychom jim nadávali či spílali, nýbrž navazovali nové vztahy vedoucí k míru. Vznešené je měřítko, které nám podává Mistr! Ježíš, dalek nějakého masochismu, chce touto pobídkou navždy skoncovat s praxí, běžnou včera i dnes, totiž být křesťany a žít podle zákona oko za oko, zub za zub. Nelze myslet na budoucnost, tvořit národ a společnost, založenou na „rovnosti“ násilí. Nemohu následovat Ježíše, pokud prosazuji a zachovávám řád, kterým je oko za oko a zub za zub.“

Milosrdenství a dobrota není projevem slabosti, nýbrž prorockou sílou. Hybnou silou země nemůže být touha po pomstě a není možné pod pláštíkem legality hledat příležitosti k odvetě, zdůraznil František. Mosambik je mimořádně bohatou zemí, pokud jde o přírodní suroviny, a přesto ohromné množství lidí žije pod prahem bídy, obrátil papež pozornost k aktuální sociální situaci a varoval před zájmy těch, kdo přicházejí se zdánlivou pomocí:

„Někdy se zdá, že ti, kdo přicházejí údajně s tím, že chtějí pomáhat, mají jiné zájmy. A je smutné, dochází-li k tomu mezi bratry téže země, kteří se nechávají korumpovat; je velice nebezpečné akceptovat korupci jako cenu, kterou nutno platit za zahraniční pomoc. »Mezi vámi však tomu tak nebude« (Mt 20,26; srov. vv.26-28). Ježíš nás svými slovy nutí, abychom byli protagonisty nového životního stylu, který je vlastní jeho království: tady a teď rozsévat radost a naději, pokoj a smíření. Duch přichází ne proto, aby vnuknul překypující aktivitu, nýbrž především pozornost věnovanou druhému, jeho uznání a docenění jakožto bratra, takže se jeho život a jeho bolest stane naším životem a naší bolestí.“

Právě podle tohoto měřítka lze rozpoznat ideologie zneužívající chudobu k vlastním cílům, dodal František a vybídl Mosambičany, aby si zvolili za kritérium Kristův pokoj, který kráčí cestami milosrdenství, pozornosti k chudám a obrany přírody.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

V závěru liturgie poděkoval papež shromáždění, které vytrvalo navzdory dešti. “Máte mnoho důvodů k naději, viděl jsem to, osobně jsem to v těchto dnech prožil. Prosím vás, zachovejte naději, nenechte si ji vzít!” – loučil se papež se shromážděním.

Ad 3. Ze stadionu Zimpeto se František přemístil na letiště, kde se rozloučil s oficiální vládní delegací vedenou prezidentem Nyusim. Druhou etapou africké papežovy africké cesty je Madagaskar.

Po bezmála tříhodinovém letu přistál Svatý otec v 16. 30 místního času (o hodinu méně ve srovnání s naším letním časem) na Mezinárodním letišti v Antananarivu. Papeže přivítal prezident republiky s vládní delegací a malgaští biskupové. Třináctikilometrovou trasu na apoštolskou nunciaturu absolvoval František částečně v papamobilu. Podobně jako v Mosambiku oficiální promluvy příjdou na řadu až při zítřejší návštěvě v prezidentském paláci.

Ulice Antananariva jsou posety plakáty na přivítanou: „tongasoa”, tedy „vítej” čteme na každém rohu, referuje z hlavního města Madagaskaru náš korespondent otec Jean Pierre Bodjoko SI. Prezident Andry Rajoelina bedlivě sledoval všechny přípravy a ještě včera v noci osobně navštívil místa, na která papež zavítá. Na nedělní mši s papežem se očekává téměř milion věřících. Antananarivo se rozkládá na dvanácti pahorcích. Na jednom z nich shlíží na město velká socha Panny Marie.

Madagaskar, největší ostrov afrického kontinentu, proslulý nesmírným bohatstvím fauny i flóry, dlouho odolával cizím mocnostem. Teprve v roce 1885 se stal Francouzskou kolonií. Nezávislost získal v roce 1960, kdy do čela země nastoupil režim Philiberta Tsiranany, svržený při vojenském převratu o dvanáct let později tzv. Revoluční avantgardou, která nastolila pro-sovětský systém jediné strany. Násilná socializace zemi zruinovala. Přestože mezinárodní tlak dovedl zemi ke změně ústavy a k vyhlášení svobodných voleb v roce 1993, levicoví exponenti minulého režimu se opakovaně dostávali k moci. Současný prezident Andry Rajoelina se etabloval v oblasti médií a po dvouletém starostování v hlavním městě byl poprvé zvolen do čela země v roce 2009. Současný mandát zahájil na začátku letošního roku.

První evangelizace Madagaskaru sahá do 16. století, kdy na ostrov dorazili dominikáni, jezuité a lazaristé, po nichž následovaly další řeholní řády. Podobně jako na jiných místech se vlny rozkvětu střídaly s pronásledováním. Například roce 1674 byli všichni francouzští misionáři vyvražděni. V roce 1989 navštívil Madagaskar Jan Pavel II. a dal ostrovnímu státu první blahoslavenou  Victoire Rasoamanarivo, k níž se v minulém roce připojil bl. Lucien Botovasoa, františkánský terciář zavražděný v nenávisti k víře v roce 1947 během osvobozeneckých bojů za nezávilost ostrova. V současnosti tvoří křesťané zhruba polovinu třiadvaceti milionové populace, z toho katolíci čítají 35%.