Jemen. Podle OSN představuje jemenský konflikt „nejhorší humanitární krizi na světě“, v níž 24 milionů obyvatel, což je 80% veškeré populace, naléhavě potřebuje pomoc. Tragickou situaci ještě zhrošuje absence světlejších perspektiv. V těchto dnech se na jihu země otevřela další fronta, na níž se střetají prosaúdské síly se separatisty podporovanými Emiráty, a obě tyto skupiny bojují proti hútíovským šíitům blízkým Teheránu. „Přesné a ověřené informace není snadné získat, jisté však je, že jde o velmi bolestný konflikt, řešitelný jedině u jednacího stolu,“ říká pro Vatikánský rozhlas apoštolský vikář Jižní Arábie biskup Paul Hinder. Právě v tom podle něj spočívá také hlavní problém. Žádná ze zúčastněných stran totiž nechce přistoupit na kompromis:
„Každá ze zúčastněných stran usiluje o naprosté vítězství, což není moc povzbudivý startovní bod. S tímto přístupem lze těžko doufat v nastolení míru a spravedlnosti v zemi, která je velmi složitá, kde se prosazuje mnoho protichůdných skupin se svými ekonomickými, politickými nebo náboženskými zájmy. Podle mého názoru by řešením mohla být jakási konfederace, založená na vzájemném respektu.“
Válka v Jemenu vypukla v roce 2014 jako interní konflikt mezi vládnoucí prosaúdskou stranou a šíitskými povstalci. V březnu následujícího roku do střetu vstoupila arabská koalice vedená z Rijádu. Výsledkem je oficiálních 10 tisíc mrtvých a 55 tisíc raněných, zatímco nezávislé zdroje mluví až o 57 tisících obětech. Poslední vývoj událostí situaci dále znepřehledňuje. V protihútíovské kolaci dochází ke štěpení. V minulých týdnech boje překročily hranice Adenu a rozšířily se do Taizu ve střední části země. Podél dálnice spojující tato města bojují separatisté proti salafitským skupinám financovaným z Abú Dhabí a vládním silám podporujícím prezidenta Hadího zaštiťovaného Rijádem. Minulý týden se saúdská a emirátská diplomacie pokusila vyjednávat o příměří. Jak nicméně podotýká apoštolský vikář Jižní Arábie, vyhlídky na krátkodobá příměří jsou mizivé, protože příliš mnoho skupin zůstává mimo kontrolu. „Civilnímu obyvatelstvu tedy nezbývá než se potýkat s násilím, nemocemi a hladem,“ zatímco mezinárodní společenství „neví jak zareagovat – a mlčí“. Je to však ticho, „které se může stát osudovým,“ dodává biskup Paul Hinder.
Za pozitivní zprávu přicházející z Arabského poloostrova lze považovat naopak nedávné vytvoření Vyššího výboru pro uskutečňování cílů abúdhabské deklarace. Jaký je váš názor na tento projekt?
„Jsem rád, že se něco děje, a děkuji naší vládě tady Abú Dhabí, že umožnila pokračování tohoto procesu, započatého gestem papeže a vrchního imáma. Nyní uvidíme, jaké plody přinese. Myslím, že záměrem je vytvořit tady v Emirátech jakési centrum, místo, které bude mít rovněž symbolickou roli a kde se bude pracovat v tomto směru. Důležité je, aby se efekt této deklarace podepsané v únoru projevil také konkrétně v životě místního obyvatelstva, v našich školách, a také v našem církevním životě, ve výuce katechismu, a podpořil vzájemný respekt mezi lidmi jiného náboženství - v našem případě islámu - kteří jsou naši sousedi a mezi nimiž žijeme.“ – Říká apoštolský vikář Jižní Arábie, švýcarský biskup Paul Hinder.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
