Itálie. Via Francigena, poutní cesta vedoucí přes celý starý kontinent od Canterbury do Říma, kandiduje na zápis do fondu světového dědictví UNESCO. Kromě Itálie kandidaturu podpořily Velká Británie, Francie a Švýcarsko.
Staré poutnické cesty znovu ožívají. Také na historické trase, kterou se od středověku vydávali poutníci k hrobům apoštolů do Říma odkud někdy pokračovali dále do apulijských přístavů, aby se přeplavili do Svaté země, přibývají každý rok lidé toužící putovat ve stopách svých předků. Hovoří ředitel Evropského sdružení Vie Francigene Luca Bruschi:
„Via Francigena je tisíciletou cestou putovní i obchodu, která spojuje severní Evropu s Římem, směrem k Jeruzalému. Popsaná je poprvé v deníku canterburského arcibiskupa Sigericha, který v roce 990 popsal její etapy při zpáteční cestě z Říma, kam si jel pro pallium. 79 etap této cesty je zachyceno v deníku dnes uloženém v British Library. Nyní byla znovu objevena a přeměněna v moderní poutní cestu, která prochází čtyřmi zeměmi a vede přes asi 650 malých měst či vesnic, které ukazují málo známou tvář Evropy. Jen na italské půdě se poutníci setkávají s 350 pamětihodnostmi, jako jsou hsitorická centra, mosty, dávné římské stavby, kostely či katedrály.“
Kdo se dnes vydává na pouť po Via Francigena?
„V minulém roce jí prošlo zhruba 45 tisíc lidí, kteří na ní strávili šest či sedm dní. Najdou se ale i tací, kteří ji projdou celou, to znamená vyjdou z Canterbury a po třech měsících přicháuzejí do Říma. Někteří další přijíždějí třeba jen na prodloužený víkend. Nejlepší zázemí poskytuje úsek procházející přes Toskánsko. Zpravidla jde o lidi vzdělané nebo dobře informované a vyhledávající kulturní dědictví minulosti. Vydávají se zpravidla na cestu za poznáním a za duchovními cíli. Z čistě náboženských důvodů putuje 10-15% lidí. V této chvíli tvoří zhruba polovinu italští poutníci, ostatní přicházejí z dalších evropských zemí, ale putují také Korejci, Australané, Američané nebo Brazilci. Via Francigena tedy slouží jako jakýsi kulturní most v dnešní Evropě, která má potíže se svou identitou. Poukazuje k hluboké kulturní identitě, kterou lze najít v Evropských dějinách.“
Říká pro Vatikánský rozhlas Luca Bruschi, ředitel Evropského sdružení Vie Francigene.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
