Nový portál Vatikánského rozhlasu

Papež otevírá dveře přesně v půl jedenácté a vstupuje do jedné z přijímacích místností, zařízené základním nábytkem a jedinou ozdobou na stěně – křížem. Není ledajaký den, nýbrž šestý srpen, 41. výročí úmrtí papeže Pavla VI., papeže, k němuž František cítí zvláštní vztah: „O tomto výročí se vždy snažím najít chvilku, abych sestoupil do vatikánské krypty a sám postál v tichu a modlitbě před jeho hrobem. Dělá mi to dobře na srdce“, svěřuje se papež. Zdvořilostní konverzace trvá jen krátce a za malý okamžik jsme plně ponořeni do hovoru. Papež je veselý a uvolněný, zároveň však soustředěný. Ohromuje jeho vnímavé naslouchání. Stále se dívá do očí, nikdy na hodinky. Než se vyjádří k ožehavým tématům, dopřává si nezbytnou pauzu. Hovoří o Evropě, Amazonii a životním prostředí, bez přestávky a bez doušku vody. Když ho na to upozorníme, pokrčí rameny a s úsměvem říká: „Nejsem přece jediný, kdo tu nic nepil...“

Svatosti, vyjádřil jste přání, aby se „Evropa navrátila ke snu otců zakladatelů“. Co očekáváte?

„Evropa se nemůže a nesmí rozpadnout. Představuje nejen zeměpisnou, ale též kulturní a dějinnou jednotu. Sen otců zakladatelů byl opodstatněný, protože tuto jednotu uskutečňoval. Toto bohatství nyní nesmíme ztratit.“

Jak dnes na Evropu pohlížíte?

„Léty se oslabila, také z důvodu administrativních potíží a vnitřních neshod. Je ovšem třeba ji zachránit. Doufám, že po volbách začne obnovný proces a bude nepřerušeně pokračovat.“

Jste spokojený s tím, že do předsednického úřadu Evropské komise byla jmenována žena?

„Ano, protože žena se hodí k tomu, aby oživila sílu otců zakladatelů. Ženy mají vlohy ke spojování a sjednocování.“

Jaké hlavní výzvy se tu vyskytují?

„Jedna za všechny – dialog. Mezi stranami, mezi lidmi. Myšlenkový postup by měl být následující: nejprve Evropa, pak každý z nás. Onen „každý z nás“ není druhořadý, je důležitý, ale Evropa má větší cenu. V Evropské unii je třeba rozmlouvat, konfrontovat se, poznávat. Někdy se ovšem vedou pouze kompromisní monology. Nikoli, je nutné též naslouchat.“

Bez čeho se dialog neobejde?

„Je třeba vycházet z vlastní identity.“

Jistě, identita, jaký tu má podíl? Když se s obhajobou identity přehání, nehrozí izolace? Jak reagovat na identitu, ze které vznikají extremismy?

„Uvedu příklad ekumenického dialogu. Nemohu navázat ekumenický vztah, aniž bych vyšel ze svého katolictví, a můj partner musí učinit totéž na základě svého protestantství nebo pravoslaví. O identitě se nesmlouvá, integruje se. Přepjatost plyne z toho, že se vlastní identita uzavírá, nikoli otevírá. Identita je bohatství – kulturní, národní, historické, umělecké – vlastní každé zemi, které je ovšem nutné pomocí dialogu scelovat. Toto je rozhodující – na základě své vlastní identity je zapotřebí otevřenosti k dialogu, abychom z identity druhých obdrželi ještě něco většího. Nesmíme nikdy zapomenout, že celek převyšuje jednotlivé části. Globalizaci, jednotu nelze pojímat jako kouli, nýbrž jako mnohostěn, v kterém každý národ uchovává svou totožnost v jednotě s druhými.“

Jaké nebezpečí pramení ze suverénismu?

„Suverénismus je postoj, kterým se vydělujeme. Znepokojuje mne, že slýchám výroky, podobné Hitlerovým v roce 1934. „Nejdřív my. My, my“. Tyto představy nahání strach. Suverénismus znamená uzavřenost. Státy mají být svrchované, avšak nikoli uzavřené. Suverenitu je třeba bránit, ovšem má se také dbát na podporu a obranu vztahů s jinými zeměmi, s Evropskou unií. Suverénismus je přeháněním, které vždy špatně končí – vede k válkám.“

A populismus?

„Pro ten platí totéž. Zpočátku jsem tento pojem stěží chápal, protože při studiu teologie jsem se hlouběji zabýval popularismem, tedy kulturou lidu. Ovšem něco jiného je, pokud se lid vyjádří, a něco jiného je lidu vnucovat populistické postoje. Lid je svrchovaný, má svůj způsob myšlení, výrazu, cítění, hodnocení, zatímco populismy vedou k suverenismům. Ona přípona –ismus nikdy nevěstí nic dobrého.“

Kudy se vydat v souvislosti s tématem migrantů?

„Především nikdy neopominout nejdůležitější právo pro všechny lidi, a sice právo na život. Imigranti přicházejí, aby unikli válce anebo hladu, z Blízkého východu a z Afriky. Co se týče války, musíme se zasadit o mír. Hlad se týká hlavně Afriky. Tento světadíl se stal obětí krutého prokletí – v kolektivní imaginaci panuje přesvědčení, že je nutné ho vytěžit. Část řešení naopak spočívá v tom, že tam budeme investovat, abychom tak napomohli k vyřešení jejich problémů a zastavili migrační proudy.“

Pokud už sem migranti dorazí, jak se zachovat?

„Je třeba dodržovat určitá měřítka. Prvním je přijetí, což je zároveň křesťanský, evangelní úkol. Brány mají být otevřené, nikoli naopak. Za druhé, doprovázet. Za třetí, podporovat. Za čtvrté, začleňovat. Vlády zároveň mají uvažovat i jednat obezřetně, což je ctnost vládnoucích. Kdo spravuje, je povolán ke zvážení toho, kolik migrantů lze přijmout.“

Pokud však jejich počet převyšuje možnosti přijetí?

„Situaci lze vyřešit pomocí dialogu s ostatními zeměmi. Existují státy, které potřebují lidi, mám na mysli zemědělství. V poslední době se v rámci jedné krizové situace něco podobného stalo a to mi dodává naději. Víte, čeho by ještě bylo třeba?

Čeho?

„Tvořivosti. Například jsem se dozvěděl, že v jedné evropské zemi kvůli demografickému úpadku zejí městečka prázdnotou. Mohly by se tam přestěhovat komunity migrantů, které by mimo jiné byly schopné oživit tamní hospodářství.“

Na jakých společných hodnotách by se měla zakládat obnova Evropské unie? Potřebuje Evropa ještě křesťanství? A jakou roli mají v tomto kontextu pravoslavní?

„Výchozím bodem byly tehdy i nyní lidské hodnoty, týkající se člověka. Spolu s křesťanskými hodnotami. Evropa má lidské a křesťanské kořeny, vypovídají o tom dějiny. Když o tom mluvím, neodděluji katolíky, pravoslavné a protestanty. Pravoslavní mají v rámci Evropy velice cennou roli. Všichni máme tytéž ustavující hodnoty.“

Přenesme se pomyslně přes Oceán a zabývejme se Jižní Amerikou. Proč jste na říjen svolal do Vatikánu synodu o Amazonii?

„Je to dítě encykliky Laudato si´. Kdo ji nečetl, nikdy synodu o Amazonii nepochopí. Laudato si´není zelená, nýbrž sociální encyklika, která se zakládá na „zelené“ realitě, tedy ochraně stvoření.“

Je tu něco, co pro vás v této souvislosti bylo významné?

„Před několika měsíci mi sedm rybářů řeklo: V poslední době jsme nasbírali šest tun plastů. Před pár dny jsem zase četl o obrovském ledovci na Islandu, který téměř roztál, takže mu tam vystavěli náhrobek. Kvůli požárům na Sibiři se rozpustilo několik grónských ledovců, byly to tuny ledu. Lidé z jedné oceánské země se stěhují, protože za dvacet let už tu nebude ostrov, na kterém nyní žijí. Ovšem údaj, který mne nejvíce zasáhl, je ještě něco jiného...“

Co?

„Overshoot Day, 29. července jsme vyčerpali všechny obnovitelné zdroje na rok 2019. Od 30. července jsme začali se spotřebou většího množství zdrojů, než jaké planeta může za jeden rok vyrobit. To je velmi vážné. Nastala situace světé krize a naše synoda proto reaguje na tuto naléhavost. Avšak pozor – synoda není shromáždění vědců či politiků. Není to parlament, ale vychází z církve a bude mít evangelizační rozměr i poslání. Bude to práce ve společenstvím vedená Duchem svatým“.

Proč se ale zaměří na Amazonii?

„Amazonie je reprezentativní a rozhodující prostor. Spolu s oceány značnou měrou přispívá k přežívání planety. Pochází odtud většina kyslíku, který dýcháme. Její odlesňování tedy znamená usmrcování lidstva. A pak, Amazonie zahrnuje devět států, netýká se tedy jediné země. Je krásná – míním bohaství amazonské biodiverzity, flóry i fauny.“

Na synodě se bude diskutovat rovněž o možnosti svěcení „viri probati“, starších ženatých mužů, kteří by mohli nahradit nedostatek kněží. Bude to jedno z hlavních témat?

„Vůbec ne, je to zkrátka jedna položka z pracovního dokumentu Instrumentum laboris. Důležité budou služebné úřady v církvi při hlásání evangelia a různé způsoby evangelizace.“

Jaké překážky se při ochraně Amazonie kladou do cesty?

„Život tamních populací a jejich území ohrožují ekonomické a politické zájmy dominujících společenských sektorů.“

Jak se tedy má politika zachovat?

„Zbavit se korupce a přestat s tichým souhlasem. Musí se zhostit konkrétní odpovědnosti, kupříkladu v otázce dolů, které vypouštějí jed do vodních toků a tím vyvolávají řadu nemocí. Pak je tu otázka hnojiv.“

Svatosti, čeho se v souvislosti s naší planetou nejvíce obáváte?

„Toho, že zmizí biodiverzita. Nových smrtelných nemocí. Toho, že devastace přírody a její úpadek povedou ke smrti lidstva.“

Všímáte si, že si lidé ohrožení životního prostředí a klimatické změny nějak uvědomují?

„Ano, zejména v hnutích mladých ekologů, například v tom vedeném Gretou Thunbergovou, „Fridays for future“. Viděl jsem jejich transparent, který mne oslovil: „My jsme budoucnost“.

Domníváte se, že naše každodenní chování – třídění odpadu, snaha o to, abychom neplýtvali vodou – má nějaký dopad, anebo je nedostatečné?

„Určitě má vliv, protože se jedná o konkrétní činy. A především utváří a šíří kulturu, která stvoření nechce špinit.“

Uzavírá papež František rozhovor pro italský deník La Stampa.

 

Přeložila Jana Gruberová