Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Na mezinárodní setkání skautů Euromoot přijeli, jak starší skauti z Prahy a Litoměřic, tak roveři z Prahy a Ústí nad Labem. V našem studiu je zastoupili Eliška Peřichová a Jan Benýšek, kteří popsali své zážitky z pouti a z papežské audience.

J.B.: „Putovali jsme z Assisi jednou ze čtyř cest, tedy sv. Pavla, sv. Benedikta, sv. Františka a sv. Kateřiny. Putovali společně různé národnosti, my konkrétně s Italy a Poláky, se kterými jsme od počátku tvořili skupinu, společně jsme tábořili, společně jedli a celou cestu jsme prožívali dohromady.“

E.P.: „My jsme šli cestou sv. Františka. Začali jsme v Perugii, přes Assisi. Popojeli jsme vlakem, abychom to stihli, a šli jsme s Francouzkami, Italkami a Polkami. Ve skupině nás bylo asi čtyřicet.“

A kromě společného putování a táboření se konaly ještě nějaké další aktivity?

J.B.: „Jednak to byly aktivity typické pro styl roverů nebo starších skautek červené větve. Jednak společné merendy, což jsou táboráky se společným zpěvem, hraním různých scének a her. Potom jsme se společně modlili během dne a měli jsme mše svaté, které sloužil polský kněz. Konaly se lectio divina, kdy společně čteme úryvek z Písma, nad nímž po určitou dobu rozjímáme a potom se o něm společně bavíme.“

E.P.: „My jsme také měli lectio divina v mezinárodních skupinách, aby to pro nás bylo co nejpřínosnější.“

J.B.: „Byly pro nás také připraveny určité aktivity na místech, kde jsme nocovali. Vždycky jsme si rozdělili mezi sebe jeden úryvek z Písma, který jsme přepisovali do knihy a potom jej písemně okomentovali. A tato kniha byla potom na dnešní audienci předána papeži.“

Promluva papeže na audienci se věnovala evangelnímu tématu „Dejte a dostanete“. Čím vás to oslovilo?

E.P.: „Myslím, že skautský život vůbec nás vede k tomu, abychom rozdávali to, co je v nás dobré, tedy svoje talenty. Ta výzva pak směřovala také k tomu, abychom dávali všem bez ohledu na to, o koho jde a zda je nám blízký či vzdálený; prostě rozdávat se všude.“

J.B.: „Tato výzva platí pro celou červenou větev, jejímž hlavním cílem a posláním je právě služba.“

E.P.: „Myslím, že to byla také výzva uvědomovat si každodenní přítomnost Ježíše a aby se s Ním mohli skrze nás setkávat ostatní lidé v našem okolí.“

Vy jste, Eliško, měla možnost také pozdravit se osobně s papežem Františkem, protože jste na audienci zastupovala Českou republiku. Mohli jste spolu prohodit pár slov?

E.P.: „Já jsem mu poděkovala. Pro mne to byl pozdrav papeže Františka. Pro něho to byl pravděpodobně pozdrav další skautky, ale hodně mě oslovilo, s jakou trpělivostí a úsměvem přijímal všechny, kdo se k němu obraceli.“

Mottem tohoto evropského setkání bylo „Připravte cesty Pánu“. Co to znamenalo pro vás?

J.B.: „Jednak připravit Pánu cestu ve svém vlastním životě, to znamená nějakým způsobem uzrát ve víře; vytrvat v ní, ale vyvíjet se. A současně prostřednictvím služby, kterou jsme přijali, vést ty, kteří nám byli svěřeni, k Bohu, ve víře, skautským životem, modlitbou, bratrstvím, sesterstvím, společně stráveným časem.“

Mluvíme o službě, o dávání. Co jste naopak dostali? Co dává skauting dnešnímu mladému člověku?

E.P.: „Určitě spoustu silných přátelství, protože s těmi lidmi, s nimiž je člověk v družině, ve smečce, v klanu nebo ohni, prožívá spoustu dobrodružných i krizových situací, které hodně sbližují.“

J.B.: „Říká se, že ve skautingu vznikají přátelství na celý život, což je způsobeno právě tím, že člověk má možnost ve skautingu poznat lidi z vícera úhlů pohledu. Ve škole, v práci a jinde má člověk tendenci dát na první dojem, ale ve skautingu má spoustu možností poznat je v situacích, které se jinde nevyskytují, takže pokud si s někým na první pohled nejsem sympatický, např. způsobem mluvy nebo tím, že někomu chybí sportovní nadání, tak skauting umožňuje nalézt jiné jeho kvality, pro které si jej lze cenit a vážit.“

E.P.: „Skauting nás učí spolupracovat v různorodých skupinách.“

J.B.: „Chtěl bych se na závěr podělit o silný moment, který jsme během putování zažili a na kterém jsme se  v zásadě shodli i v našem velkém společenství, které čítalo něco přes padesát lidí. Jeden ze skautů, účastníků pouti si totiž v průběhu cesty natáhnul sval a dva dny s tím chodil a statečně se s tím pral, ale ten poslední den cestou do prudkého kopce on skutečně nemohl, tak jsme řešili, co dál, a společně s dalšími jsme dospěli k tomu, že mu zkusíme vzít batoh a uvidíme, jestli to zvládne, a nesli mu ho střídavě skauti různých národností. A ten krásný moment spočíval v tom, že čím více si ostatní všímali, že je někomu nesen batoh, tím více lidí se na tom chtělo podílet. Tento moment nás spojil, když jsme zjistili, že jeden z nás utrpěl poranění. Ačkoli jsme tedy spolu prožili spoustu zábavy a krásných chvil, tak právě tento moment nám umožnil nejvíce poznat, co pro sebe znamenáme. Do té doby jsme byli tři národnosti, ale od té chvíle jsme byli jeden celek.“

Takže jste byli evropští skauti.

J.B.: „Takže jsme byli evropští skauti.“

Jak stojí ve vašem názvu. Děkuji za rozhovor a za návštěvu.