Vatikán. Pronásledování a diskriminace křesťanů roste alarmujícím tempem, za mlčení a lhostejnosti mezinárodní komunity. Pronásledovatelé křesťanů mohou počítat s beztrestností – řekl vatikánský podsekretář pro vztahy se státy mons. Antoine Camilleri při římské prezentaci raportu o pronásledování křesťanů, zpracovaného z popudu britské vlády (Persecution of Christian Review). Akce probíhala v bazilice sv. Bartoloměje na Tiberském ostrově (15. července), kdysi zasvěcené sv. Vojtěchu, která se stala svatyní mučedníků nové doby.

Mons. Camilleri upozornil, že v některých oblastech světa dochází k pronásledováním, která svým rozsahem naplňují definici genocidy, jelikož jde o systematické vymazávání přítomnosti křesťanů ze společnosti a kultury. Dochází k tomu také na místech, která byla od prvopočátku osídlena Kristovými následovníky. Vatikánský představitel poukázal také na jiné formy diskriminace, které nejsou na první pohled tak bolestné, nicméně znemožňují život v plné náboženské svobodě a také svobodné vyjadřování svého přesvědčení v soukromí i veřejně. Jde o tendenci přítomnou rovněž v rozvinutých demokraciích. Jejím projevem je kriminalizace a kárání náboženských představitelů za postoje odrážející základní zásady jejich víry, zejména ve vztahu k životu, manželství a rodině.

Druhý muž vatikánské zahraniční politiky se také obšírně zmínil o společné deklaraci papeže Františka a imáma al Azhar o lidském bratrství. Podstatnou roli v obraně náboženské svobody totiž sehrávají nejen státy, ale také náboženští představitalé. Mons. Camilleri vytkl také některým státům, že odsuzují nábožensky motivované pronásledování pouze zdánlivě, a ve skutečnosti s pronásledovateli spolupracují v politické, hospodářské, obchodní a vojenské oblasti.

V závěru svého vystoupení vatikánský podsekretář pro vztahy se státy připomněl slova Tertuliána, raněkřesťanského teologa, který uprostřed pronásledování ujišťoval, že krev mučedníků je setbou nových křesťanů. V této víře první křesťané z lásky k Bohu dobrovolně přijímali mučednictví. Jejich utrpení je pro nás velkým vzorem koherentního svědomí a svědectvím víry, naděje a lásky. Přežití křesťanských komunit v oblastech, kde nejsou většinovou skupinou, je tedy více než symbolické – uzavíral mons. Camilleri. - Je mocným svědectvím víry a dosvědčením skutečnosti, že pokojné soužití v pluralitě náboženství je možné tehdy, je-li respektována důstojnost každého člověka.

(job)