Vatikán. V Africe a Asii ubylo pouze v předloňském roce 6700 kněží, protože emigrovali do Ameriky, Evropy a Oceánie. Tento údaj vyplývá z právě zveřejněné studie Ústředního statistického úřadu katolické církve, tedy téhož úřadu římské kurie, podléhajího státnímu sekretariátu Svatého stolce, který každoročně vydává Statistickou církevní ročenku. Dokument, komentovaný listem L´Osservatore Romano (5.7.2019), se týká výlučně diecézního kléru a vztahuje se k časovému úseku posledních čtyřiceti let (1978-2017).
Ve sledovaném období o více než polovinu poklesl počet kněží odcházejících z Evropy (-56,9%), Ameriky (-55,8%) a Oceánie (-55,3%) do afrických a asijských misií, zatímco se více než ztrojnásobil počet kněží, kteří emigrovali z Afriky (+366,2%). Z Asie odešlo v roce 2017 o 99% více kněží než v roce 1987. Cílovým světadílem je především Evropa, kde se usadila polovina emigrujících kněží, zatímco v Americe jich našlo nový domov 36%.
Migrační pohyb diecézních kněží inkardinovaných v asijských a afrických diecézích přispívá k pokrytí úbytku kněží v Evropě a severní Americe a zasloužil by podporu vzhledem k rovnému územnímu přerozdělování lidských zdrojů, větší integraci a vzájemnému obohacení mezi různými složkami církve, tvrdí vatikánský dokument. Jak se v něm dále zdůrazňuje, kněží v Evropě a Americe v průměru dosáhli vysokého věku a v porovnání s jinými kontinenty jsou méně pastoračně zatíženi. Obnova evropského a amerického diecézního kléru je prakticky nulová, podotýká studie, a proto lze očekávat, že v nedlouhé době jej nahradí kněží z asijského a afrického kontinentu, kde se zájem o kněžství dosud nezastavil.
Kněžská migrace ovšem není jednoduchý problém, poznamenávají autoři statistické zprávy. Právě na oněch místech v Africe a Asii, kde přibývá povolání ke kněžství, dochází k expanzi katolicismu. Pouhé udržení současné situace pastorační služby tudíž není přiměřenou hypotézou – naopak, tyto regiony, zejména pak africké, budou vyžadovat nový příliv pastoračních pracovníků, a zvláště kněží. Nastává tedy otázka, zda si africké či asijské diecéze budou moci dovolit propuštění plných patnácti, resp. devíti procent inkardinovaných kněží (15,5% v Africe; 8,9% v Asii), jako to učinily v posledních čtyřiceti letech.
(jag)