Vatikán. Papež dnes přijal na audienci členy generální kapituly Trinitářů (Ordo Sanctissimae Trinitatis – zkr. O.SS.T.); řehole, která byla založena v roce 1198 světci Janem z Mathy a Felixem z Valois s posláním vykupovat otroky z muslimského zajetí, a reformoval ji v roce 1599 sv. Jan Křtitel della Concezione (1561-1613).
Řád dnes působí v 21 zemích čtyř kontinentů (Španělsko, Francie, Rakousko, Polsko, USA, Kanada, Mexiko, Guatemala, Portoriko, Kolumbie, Brazílie, Peru, Bolívie, Chile, Argentina, Indie, Jižní Korea, Madagaskar, Gabon a Kongo), má asi 600 členů, z nichž 400 kněží. V českých zemích působili trinitáři jen necelých sto let v 18. století, kdy jejich činnost ukončily josefínské reformy. Po Druhém vatikánském koncilu dostal řád Nejsvětější Trojice v roce 1984 nové konstituce a jeho nynější posláním je objevovat nové druhy otroctví, sloužit bratřím, jejichž víře hrozí vyhasnutí, a těm, kdo žijí v různých formách otroctví, ať už v misijních zemích či těch s křesťanskou tradicí.
Tématem generální kapituly trinitářů byla pastorační péče o mládež a povolání, a Petrův nástupce v této souvislosti řekl:
„Správně cítíte nezbytnost specifické formace pro tuto pastoraci. Kultura velké prázdnoty, vyvolaná slabým myšlením a relativismem, navádějících žít podle toho, co je »na výběr«; rozkouskovaná kultura, v níž ztrácejí význam velká témata, a imanentismus, do něhož je pohrouženo tolik mladých lidí, vede k domněnce, že neexistuje prostor pro povolání víry. Takovýto závěr by však byl naprosto chybný.“
Mládež totiž hledá také dnes plný smysl života a umí se vzít za velké věci. Potřebuje však podněty a prostory pro vlastní iniciativu. Je zřejmé – řekl papež František s odkazem na posynodální exhortaci Christus vivit (č.68) - že »existuje pluralita světů mladých lidí« a je zapotřebí pastorální konverze, k níž jsme voláni, abychom mohli dosáhnout až k nim a předložit jim evangelium, aby mohli rozlišit svoje povolání v církvi.
„Je zapotřebí vyjít v ústrety nejen těm mladým, kteří jsou poblíž, ale také těm vzdáleným. Neomezovat se na přijímání těch, kteří za vámi přicházejí, ale jít také za těmi, kteří se vzdálili. Přijímat je takové, jací jsou. Nikdy neopovrhovat jejich omezeními. Podporovat je a pomáhát jim, kam až to lze. A když se s nimi setkáte, musíte jim dopřát sluchu a vzbudit v nich přání překračovat pohodlnost, v níž si hovějí. A zapotřebí jsou také »odvaha, citlivost a jemnost, jež jsou nezbytně nutné, pomáhá-li se druhým, jak poznat pravdu, šalby a výmluvy« (Christus vivit, 293).“
V pokušení rezignovat na pastorační péči o mládež a povolání je zapotřebí evangelní odhodlanost spustit sítě (srov. Lk 5,5), i když se může zdát, že pro to není vhodná doba , a vyhnout se přitom pastoračním prefabrikacím – řekl mimo jiné papež František na setkání s řádem trinitářů, které v závěru také neopomenul požádat, aby se za něho modlili: „mám toho zapotřebí“ – dodal.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
