Nový portál Vatikánského rozhlasu

Mám radost a děkuji Bohu, že jsem dnes s vámi, drazí bratři a sestry, v této oblíbené  mariánské svatyni, bohaté dějinami a vírou, kam se jako děti přicházíme setkat s naší Matkou a uznat, že jsme bratři. Svatyně jsou takřka svátostným místem polní nemocnice církve, střeží paměť věřícího lidu, který uprostřed svých soužení neúnavně přichází čerpat živou vodu  a osvěžovat naději. Jsou místem svátků a bohoslužeb, slz i proseb. Přicházíme k nohám Matky bez přílišných slov, abychom ji na sebe nechali hledět, a Ona nás svým pohledem přivedla k Tomu, který »je Cesta, Pravda a Život« (14,6).

Nepočínáme si přitom ledajak, jsme poutníci. Každý rok se tady, v sobotu před Letnicemi, scházíte na pouti, abyste splnili slib svých předků, posílili víru v Boha a úctu k Madoně, znázorněné monumentální dřevěnou sochou. Tato výroční pouť je součástí transylvánského dědictví, ale ctí zároveň rumunskou i maďarskou náboženskou tradici, účastní se jí také věřící jiných vyznání, je symbolem dialogu, jednoty a bratrství i apelem obnoveného svědectví víry, učiněné životem, a života, učiněného nadějí. Putovat znamená vědět, že přicházíme domů jako lid. Vědět, že jsme si vědomi toho, že jsme lidem. Lidem, jehož bohatstvím jsou tisíceré tváře, kultury, jazyky a tradice; svatým věřícím lidem Božím, putujícím spolu s Matkou a opěvující Pánovo milosrdenství. Jestliže se Maria v Káni Galilejské přimluvila u Ježíše, aby vykonal první zázrak, nyní bdí a přimlouvá se v každé svatyni nejenom u svého Syna, ale také u každého z nás, abychom si nenechali odcizit bratrství těmi hlasy a ránami, vyvolávajícími rozdělení a štěpení. Komplikované a smutné zážitky z minulosti netřeba zapomínat či popírat, ale nemohou být ani překážkou či argumentem, branícím kýženému bratrskému soužití.

Putovat znamená zaslechnout povolání a pobídku jít společně a prosit Pána o milost proměnit starou i nynější zášť a nedůvěru v nové příležitosti ke společenství; znamená odpoutat se od svých jistot a pohodlností a hledat novou zemi, kterou nám chce darovat Pán. Pouť je výzva objevit a sdílet ducha společného života, nemít strach se stýkat, setkávat a pomáhat si. Putovat znamená mít podíl na onom poněkud chaotickém proudu, který se může proměnit na opravdovou zkušenost bratrství a neustále solidární karavanu budující dějiny (srov. Evangelii gaudium. 87). Putovat znamená vidět nejenom to, co by mohlo být (a nebylo), ale spíše všechno to, co nás očekává a co nelze dále odkládat. Putovat znamená věřit Pánu, že přichází a je mezi námi, podchycuje a stimuluje solidaritu, bratrství a touhu po dobru, pravdě a spravedlnosti (srov. tamt., 71). Je to závazek k boji, aby se ti, kdo zůstali včera vzadu, zítra stali aktéry, a aktéři dneška se zítra neocitli vzadu. To, bratři a sestry, vyžaduje rukodělnou práci společně spřádající budoucnost. Jsme proto tady, abychom řekli společně: Matko, nauč nás sešívat budoucnost.

Pouť do této svatyně obrací náš pohled k Marii a k tajemství Božího vyvolení. Ona, dívka z Nazareta, nepatrné galilejské lokality na periferii římského impéria i na periferii Izraele, svým přitakáním dokázala otevřít cestu překypující laskavosti (srov. tamt. 88). Tajemné vyvolení Bohem, který hledí na slabé, aby zmátl mocné, podněcuje a povzbuzuje také nás, abychom jakom ona, Maria, přisvědčili a vydali se stezkami smíření.

Bratři a sestry, nezapomínejme, že ten, kdo riskuje, není zklamán Pánem. Jděme, společně putujme a ponechme na evangeliu, ať prokvasí všechno a daruje našim národům radost ze spásy.

Přeložil Milan Glaser