Vatikán. Římský biskup, který je kromě pastýře všeobecné církve také primasem Itálie, zahájil v pondělí odpoledne plenární zasedání Italské biskupské konference, konané ve vatikánské synodní aule. Po úvodním asi dvacetiminutovém papežově vystoupení následovala - již v soukromí - volná diskuse, během níž papež přítomným 239 italským biskupům zodpověděl několik jejich otázek. Svatý otec se v promluvě zaměřil na tři tématické okruhy, které bude projednávat nynější zasedání italského episkopátu: Synodalita a kolegialita, Reforma procesů manželského práva a Vzájemné relace kněží a biskupů.
V souvislosti s prvním tématem zmínil možné konání synody církve v Itálii:
„Slyšel jsem nějaký šum, který dolehl až do Domu sv. Marty... Synodalita zahrnuje dva pohyby: zdola nahoru, tedy péče o dobrý chod diecéze, rady, farnosti a zapojení laiků. Začíná se od diecézí. Nelze pořádat velkou synodu bez toho, že by se šlo k základům. Toto je pohyb zdola na nahoru. A potom pohyb odshora dolů, podle toho, o čem jsem mluvil ve Florencii v roce 2015 na Národním církevním sněmu a co nadále zůstává v platnosti. Pomýšlí-li někdo na synodu italské církve, je třeba začít od zdola nahoru i odshora dolů spolu se zmíněným dokumentem z Florencie.“
Papež potom přešel k druhému tématu, totiž k reformě kanonických procesů o neplatnosti manželství, vyhlášené papežem před čtyřmi roky, a vyslovil se k některým průtahům spojeným s aplikací této reformy v Itálii. Vyslovil politování nad tím, že tato reforma nebyla ve většině italských diecézí dosud aplikována, zejména zrušením tzv. interdiecézních soudů, jak to nařídil. V souvislosti s tím je však třeba doplnit, že narozdíl od České republiky jsou církevní soudy v Itálii ve zcela jiné situaci. V tomto 60 milionovém národě jsou totiž sňatky z velké většiny uzavírány církevně a zároveň jsou podle konkordátu uznány státem, což se také projevuje na počtu žádostí o kanonický proces ve věci neplatnosti manželství. Z tohoto důvodu a vzhledem ke komplikovaným vztahům k italskému státnímu právu jsou církevní soudy v Itálii mnohem rozvětvenější. Papež František proto ve svém vystoupení zdůraznil, že věřící mají mít snadný a bezplatný přístup ke službám církevního soudu.
„Dobrý výsledek reformy musí provázet konverze struktur i personálu. Nedovolme proto, aby ekonomické zájmy některých právníků anebo strach ze ztráty územních kompetencí tuto reformu brzdily nebo zpomalily.“
K tématu vzájemných relaci mezi kněžími a biskupy papež mimo jiné poznamenal:
„My biskupové máme povinnost účasti a blízkosti vůči křesťanskému lidu, ale zejména vůči svým kněžím bez diskriminací, upřednostňování či zvýhodňování. Pravý pastýř žije uprostřed svého stádce a svých kněží a ví, jak naslouchat a přijímat bez předsudků všechny. Nesmíme podlehnout pokušení být nablízku jenom těm sympatickým či pochlebujícím a vyhýbat se těm, kteří působí nesympaticky a uzavřeně. Pověřovat odpovědností jen ty ochotné nebo šplhouny a odrazovat introvertní, mírné, bázlivé anebo problematické. Být otci všech svých kněží; zajímat se o všechny, vyhledávat je, navštěvovat všechny a umět si vždycky najít čas vyslechnout je pokaždé, když o to některý žádá, aby každý cítil, že se mu od jeho biskupa dostává vážnosti a podpory.“
Řekl mimo jiné papež František na úvod plenárního zasedání Italské biskupské konference.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
