Řím. Ve vztazích s islámem nelze zaměňovat politický a náboženský řád. Společná deklarace papeže Františka a imáma Al-Azhar o bratrství se situuje do politicko-sociální oblasti a nelze z ní vyvozovat závěry náboženského chrakteru. Varuje před tím jeden z největších znalců islámu v katolické církvi, jezuitský profesor P. Samir Khalil Samir.
Egyptský jezuita a bývalý rektor Papežského východního institutu naznačil, že společná deklarace o lidském bratrství vznikla v kontextu pronásledování a fanatismu. Týká se politické sféry a kultury a jejím cílem je nastolení míru. Někteří jsou nicméně v pokušení nakládat s dokumentem neopodstatněným způsobem. Šíří se mylné přesvědčení, že nastal čas jednoho lidu a jedné víry.
Otec Samir varuje také před vyvozováním věroučných závěrů z chvály náboženského pluralismu, která se v dokumentu objevuje. Je pravda, že člověk je ze své přirozenosti náboženský, ale nikoliv to, že by si Bůh přál mnoho náboženstvím. „Nevěřím, že by si Bůh přál islám nebo že by chtěl, aby každý den vznikalo nové náboženství,“ říká jezuitský islamolog. Zdůrazňuje, že pouze židovství a křesťanství povstalo z Boží inspirace. „Mohamed nikdy nečinil zázraky, aby někomu pomohl. Vedl války a dopouštěl se strašných věcí, které nelze nazývat náboženstvím,“ připomněl profesor Samir.
Přiznává také, že jej zaráží dnešní móda, rozšířená mezi katolíky, připojovat se k prožívání ramadánu, který je mylně porovnáván s postní dobou. „To je vážná chyba. Mezi prvním a druhým je velká propast,“ říká egyptský jezuita. Varuje také před zvaním imámů do kostela. Jestliže my vnímáme takové pozvání jako projev bratrství, muslimové je považují za gesto podřízení a uznání nadřazenosti svého náboženství, varuje prof. Samir.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
