Papeže Františka po příjezdu v 16.30 přivítala ředitelka věznice Maria Donata Iannantuono, viceředitelka Pia Palmeri, velitelka vězeňské policie Maria Luisa Abbossida a místní kaplan P. Franco Diamante. V nápravném zařízení žije v této chvíli 577 lidí, z nichž vězňů je pouhá padesátka. Instituce patří k nápravným zařízením se středním stupněm zabezpečení a s dvěma preventivními sekcemi, z nichž jedna je určena pro bývalé spolupracovníky se spravedlností (jediná toho druhu v Itálii) a druhá zaměřená na duševní zdraví. 60% vězňů je cizí národnosti.
Věznici otevřenou v roce 1991 tvoří dva čtyřpodlažní pavilóny, z nichž jeden byl dostaven v roce 2012, a oddělení s částečným omezením svobody. Vězni žijí v celách po dvou až po čtyřech. Nápravné zařízení nabízí řadu programů, počínaje doplněním základů gramotnosti, přes střední zemědělskou školu až po kurzy jógy, filatelie, uměleckého řemesla či degustace vína.
Během bohoslužby na památku Večeře Páně vykonal římský biskup obřad mytí nohou, který je součástí této liturgie Zeleného čtvrtku, kterou začíná Velikonončí třídenní. Ve své krátké promluvě papež František řekl:
„Všechny vás zdravím a děkuji vám za přijetí. Před několika dny jsem dostal krásný dopis od jedné zdejší skupiny, která tu dnes není, ale vyjádřili se moc krásně. Za tento dopis moc děkuji. V této modlitbě se těsně spojuji s vámi všemi, kteří jste tady, i s těmi, kteří zde nejsou.
Slyšeli jsme, co Ježíš udělal. Je to zajímavé. Evangelium praví: »Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno do rukou«, to znamená, že Ježíš měl veškerou moc. A koná toto gesto: mytí nohou. Je to služba, kterou konali otroci té doby, protože cesty nebyly z asfaltu a lidé, když došli někam na návštěvu nebo na oběd, měli po cestě zaprášené nohy, a otroci jim proto umyli nohy. A Ježíš se pustí do tohoto mytí nohou, otrockého úkonu. On, který měl veškerou moc, Ten, který byl Pánem, vykoná úkon otroka. A všem potom radí: »tak to dělejte i vy«, to znamená služte si navzájem, buďte si bratry ve službě, nikoli v ambicích na to, kdo ovládne druhého nebo kdo druhého porazí... Nikoli, služba. Potřebuješ něco, nějakou službu? Já to udělám. Toto je bratrství.
Bratrství je vždycky pokorné a slouží. A já tento úkon vykonám. Církev chce, aby to biskup činil každoročně alespoň jednou, na Zelený čtvrtek, aby napodobil toto Ježíšovo gesto, a také proto, aby tímto příkladem prospěl sám sobě, protože biskup není tím nejdůležitějším. Biskup má sloužit ze všech nejvíce. A každý z nás má být služebníkem druhých. Toto je Ježíšovo pravidlo a pravidlo evangelia. Pravidlo služby, nikoli panováním, prokazováním zla a ponižování druhých. Služby.
Jednou když se apoštolové přeli o to, kdo je z nich největší, Ježíš vzal jedno dítě a řekl jim: Nebude-li vaše srdce jako srdce dítěte, nebudete mými učedníky. Dětské srdce je prosté, pokorné a služebné. A Ježíš k tomu dodává jednu zajímavou věc, kterou můžeme spojit s tímto dnešním gestem. Říká: „Dávejte pozor! Hlavy národů panují, ale mezi vámi tomu tak nebude. Největší má sloužit tomu nejnepatrnějšímu. Kdo se považuje za největšího, musí být služebníkem.“ I my všichni máme být služebníky. Je pravda, že v životě jsou problémy. Máme mezi sebou spory... ale to má být dočasné, přechodné, protože v našem srdci má vždycky vládnout láska k službě, abychom druhým sloužili.
A toto gesto, které dnes konám, ať nám všem pomáhá, abychom si více vzájemně sloužili a byli více přáteli a bratry... bratry ve službě. S těmito pocity v této bohoslužbě pokračujme mytím nohou.“
odeslat článek
vytisknout článek
