Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Diplomatická mediace formou duchovní obnovy: takto lze možná nejvýstižněji popsat setkání dvou jihosúdánských prezidentských rivalů, úřadující hlavy státu Salvy Kiira a jeho oponenta, designovaného viceprezidenta Rieka Machara, v Domě svaté Marty. Dvoudenní „duchovní, ekumenickou a diplomatickou iniciativu“, kterou na podnět anglikánského primase Justina Welbyho zorganizoval Svatý stolec, dnes završila papežská audience. Kromě dvou jmenovaných jihosúdánských politiků se jí zúčastnili další představitelé země, kteří by se měli ujmout svých úřadů v polovině května

Jižní Súdán vznikl roku 2011, avšak již o dvě léta později se propadl do krvavé občanské války. Konflikt, prezentovaný jako etnický spor mezi dvěma hlavními skupinami populace (Dinka a Nuer), je ve skutečnosti zvnějšku řízeným nelítostným bojem o nemalé a ještě nevytěžené nerostné bohatství (především ropu, ale také zlato, stříbro, diamanty, uran, chrom, křemen a wolfram), rozsáhlé plochy obdělávatelné půdy (50 milionů hektarů) a vodní zdroje z řeky Nil (které ji mohou zavlažovat).

I z toho důvodu jezuitský kazatel, o. Orobator, který vedl duchovní obnovu, přítomným připomenul, že největším bohatstvím jejich země nejsou ropa, půda či voda, nýbrž její lidé. Těch na území zhruba dvakrát větším než Itálie žije pouhých osm až devět milionů, ovšem dlouhotrvající válka si vyžádala nejméně 400 tisíc obětí na životech. Jihosúdánský kazatel vyzval účastníky duchovní obnovy k meditaci nad jihosúdánskou státní hymnou, v níž se se slovo Bůh objevuje na samém počátku a konci. Papež František při dnešní audienci na tuto výzvu navázal:

„Mír je nejprvnějším darem, který nám Pán přinesl, a prvotním úkolem, uloženým všem hlavám států. Je totiž zásadní podmínkou k respektování práv každého člověka, jakož i k všestrannému rozvoji celého národa. Ježíš Kristus, jehož Bůh Otec vyslal na svět jako Knížete pokoje, před nás předstoupil jako následováníhodný vzor. Skrze svou poslušnost a oběť daroval světu svůj pokoj. Proto již ve chvíli jeho narození andělé zapěli nebeský zpěv: »Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má zalíbení!« (Lk 12,48). Jakou radostí by mne naplnilo, kdyby celý jihosúdánský národ mohl jednohlasně pronést zpěv, v němž se odráží tento andělský hymnus: »Bože, modlíme se k tobě a oslavujeme tě za tvé milosti, udílené Jižnímu Súdánu, zemi velikého blahobytu. Podpoř naši jednou a harmonii« (první sloka jihosúdánské hymny). A jak bych si přál, aby se k tomuto nebeskému chóru připojily všechny hlasy lidské rodiny, aby hlásaly Boží slávu a pokoj mezi lidmi!“

Papež jihosúdánské politické a náboženské představitele upozornil, že jednou budou Bohu vydávat počet ze své služby svěřenému lidu, a to zejména těm nejpotřebnějším a marginalizovaným. Tito lidé jsou sice maličcí před očima světa, ovšem cenní před Božím zrakem, vysvětloval římský biskup a rozvinul širší úvahu o tom, jak Pánův zrak zpytuje pravdu v našem nitru a dokáže nás dovést k její plnosti. Boží slovo, dodal, nám podává krásné příklady toho, jak Ježíšův zrak poznamenává nejdůležitější chvíle v životě jednoho učedníka.

„Jde o trojí Pánův pohled na apoštola Petra, který bych zde chtěl připomenout. První Ježíšův pohled na Petrovi spočinul, když jej za mistrem přivedl jeho bratr Ondřej a označil jej za Mesiáše. Ježíš na Šimona upřel zrak a řekl mu, že se od té chvíle bude jmenovat Petr (srov. Jan 1,41-41). Následně mu oznámil, že na této skále vystaví svou církev, čímž mu dal najevo, že s ním počítá ve svém plánu spásy. První pohled je tedy pohledem, který vyvoluje a vzbuzuje nadšení z mimořádného poslání. Ke druhému pohledu dochází v hluboké noci Zeleného čtvrtku. Petr potřetí zapírá Pána a Ježíš, kterého zrovna odvádějí stráže, na něj opětovně upře pohled, čímž v něm tentokrát podnítí bolestné, avšak ozdravné pokání. Apoštol vyšel ven z veleknězova dvora a »hořce se rozplakal« (Mt 26,75), neboť zradil své poslání, Mistrovu důvěru a přátelství. Druhý Ježíšův pohled se tedy dotkl Petrova srdce a vyvolal jeho konverzi. A konečně po zmrtvýchvstání na břehu Genezaretského jezera Ježíš ještě jednou upřel zrak na Petra, třikrát je požádal o potvrzení jeho lásky a opětovně mu svěřil pastýřské poslání. Přitom mu naznačil, že tato mise vyvrcholí obětí života (srov. Jan 21,15-19).“

Je důležité, aby se každý z nás svým niterným zrakem setkal s Ježíšovým pohledem a pochopil, k čemu jej Pán volá, vybízel římský biskup jihosúdánské politiky. Kromě Božího pohledu se totiž na nás upírá rovněž pohled lidu, který vyjadřuje horoucí touhu po spravedlnosti, smíření a míru.

„Drazí bratři a sestry, mír je možný. Nikdy to nepřestanu opakovat! Avšak tento veliký Boží dar zároveň silně zavazuje všechny, kteří za lid nesou odpovědnost. My, křesťané, věříme a víme, že pokoj je možný, protože Kristus vstal z mrtvých a porazil zlo dobrem, čímž svým učedníkům zajistil vítězství nad spojenci války, kterými jsou pýcha, lakota, touha po moci, sobecké zájmy, lež a pokrytectví.“

Hledejte proto, co vás spojuje, počínaje příslušností k jedinému národu, a překonávajte vše rozdělující. Váš lid už unavily a vyčerpaly minulé války, jimiž se nic nezíská, ale vše ztratí. Váš národ dychtí po lepší budoucnosti, která se uskutečňuje skrze smíření a pokoj, řekl papež František jihosúdánským politickým a náboženským představitelům, které pozval na duchovní obnovu do vatikánského Domu svaté Marty. Tato dvoudenní schůzka byla zároveň další etapou v přípravě apoštolské cesty do Jižního Súdánu, kterou by římský biskup chtěl vykonat spolu s primasem anglikánské církve.