Nový portál Vatikánského rozhlasu

Právě dnes před pěti lety byl v syrském Homsu, tehdy kontrolovaném takzvanou demokratickou opozicí, popraven dvěma ozbrojenci 76 letý holandský jezuita Frans van der Lugt (1938-2014), který žil v Sýrii bez mála půl století. Stalo se tak dva roky poté, co se na vlastní nebezpečí rozhodl odmítnout evakuaci a zůstal spolu se zbytkem křesťanské komunity ve městě, které bylo osvobozeno měsíc po jeho smrti. Tento arabista a psychoterapeut (foto) pocházel z bohaté rodiny holandského bankéře. Do Tovaryšstva Ježíšova vstoupil v roce 1959 a o sedm let později se rozhodl odejít na Blízký východ.

Jeho syrský spolubratr otec Ziad Hilal o něm minulý týden v rozhovoru pro francouzský deník La Croix řekl: „Otec Frans byl hluboce mírumilovný a smířlivý člověk. Díky němu náš dům hostil křesťanské i muslimské rodiny a vyjadřoval tak jednotu země. Dokázal jej proměnit na kvetoucí oázu uprostřed násilí a pustošení. Jako kněz a psychoanalytik uměl naslouchat lidem ve snaze pomoci jim překonat válečná traumata. Když byl zavražděn, vyvolalo to odezvu v celé syrské občanské společnosti. Velmi zřídka se stává, že se muslimové, katolíci i pravoslavní společně u někoho scházejí. Dělo se tak právě u něho. Je to mučedník nejen křesťanský, ale syrský!“ – říká jeho řádový spolubratr otec Hilal a zmiňuje také návštěvu, kterou v souvislosti s chystaným beatifikačním procesem zavražděného holandského jezuity vykonal v těchto dnech v Homsu jezuitský generální představený Artur Sosa, jeho asistent pro Blízký východ, otec Victor Assouad, který byl v době smrti otce van der Lugta provinciálem pro Blízký východ a don Pascual Cebollado, postulátor beatifikačního procesu, který může být zahájen pět let po smrti dotyčného. Postavu  otce van der Lugta, „svého spolubratra“ připomněl dva dny po jeho zavraždění na generální audienci Petrův nástupce.

Holandský jezuita se téměř padesát let svojí služby v muslimské zemi věnoval kromě pastorace také lidem fyzicky a mentálně postiženým a jejich rodinám. V začátcích války proti Sýrii se nejednou pokusil podat svůj pohled na vývoj situace v zemi, kterou tak dobře znal, ale jeho hlas do mainstreamu pronikal stěží. Začátkem roku 2012 adresoval list holandskému listu Mediawerkgroep Syrië, kde čteme:

„Většina Syřanů nepodporuje opozici. Některé průzkumy ukazují, že lidé považují tyto vzbouřence za žoldáky Kataru. To co zde probíhá nelze označit za lidové povstání. V této chvíli jde o bitvu mezi armádou a různými sunnitskými ozbrojenými skupinami, které chtějí za každou cenu svrhnout alavitský režim [prezidenta Asada] a chopit se moci. Již od začátku nebylo toto protestní hnutí  mírumilovné. Během prvních protestů v Homsu jsem na vlastní oči viděl, že jako první stříleli ozbrojení manifestanti na policii, která odpověděla střelbou. Velmi často bylo násilí bezpečnostních složek odpovědí na brutální násilí ozbrojených vzbouřenců. V některých částech země vláda popuzuje alavity i sunnity proti sobě navzájem. V Homsu tomu bylo právě naopak. To armáda zajišťovala, aby tyto skupiny nerozpoutaly krvavý konflikt. Jakmile však armáda odešla, nastala v našem městě občanská válka. Bašár al-Asad nikdy nežádal křesťanské představitele o podporu. Většina ho však podporuje, protože je přesvědčena, že jiné řešení by bylo velmi nebezpečné“ napsal 13. ledna 2012 otec Frans van der Lugt z Homsu, okupovaného ozbrojenou opozicí.

Holandský jezuita během posledních dvou let svého života v Homsu poskytnul několik rozhovorů a natočil několik videoposelství, ve kterých popisoval dramatickou situaci ve městě, kde po sobě střílel neznámo kdo a neznámo proč, v obklíčení syrskou armádou. Na mírová jednání pořádaná o Sýrii v Ženevě či Montreux měl rovněž vyhraněný názor: „Mluví o nás, ale nežijí s námi. Měli by mluvit o tom, co myslíme my, a nikoli o tom, co je dobré pro ně,“ podává jeho slova katolická agentura Asia News.

V.I. Lenin měl údajně nazvat užitečnými idioty představitele buržoazie, kteří mu dodávají provaz, na kterém je potom pověsí. Dnes je známo, že pravdou je spíše opak, že totiž on sám byl svojí revolucí velice užitečný těm, kdo mu ji zafinancovali.

Holandský jezuita chtěl sloužit a sloužil zmateným duším uprostřed pozemského pekla. Snažil se je přimět ke smíru, a to není možné pouze verbálně. „Nevidím křesťany nebo muslimy, ale vždycky jen lidi,“ říká v jednom ze svých mírových apelů. Otec van der Lugt dokonale ztělesnil a uskutečnil bratrství, ke kterému Bůh povolává lidi stvořením, a anticipoval tak přesně to, co verbálně vyjádřila o pět let později deklarace římského biskupa a sunnitského imáma o lidském bratrství.