Vatikán. Na závěr druhého dne zasedání na téma ochrany nezletilých si papež František vzal slovo. Reagoval na přednášku doktorky Lindy Ghisony, podsekretářky sekce pro laiky vatikánského Úřadu pro laiky, rodinu a život, a na její odpověď na jednu z otázek z pléna:
„Když jsem poslouchal doktorku Ghisoni, slyšel jsem Církev, jak mluví sama o sobě. Totiž my všichni jsme mluvili o církvi, ve všech příspěvcích. Avšak tentokrát to byla Církev sama, kdo promluvil. Není to pouze otázka stylu, nýbrž ženský génius, který se odráží v církvi, která je ženou.
Když pozveme ženu, aby tady promluvila, neznamená to, že vstupujeme do modality církevního feminismu, protože každý feminismus nakonec končí v mačismu v sukních. Nikoli. Když pozveme ženu, aby promluvila o zraněních církve, je to pozvání Církve, aby promluvila sama o sobě, o zraněních, které má. A to je myslím krok, který musíme s velkým důrazem učinit. Žena je obrazem Církve, která je ženou, snoubenkou a matkou. Bez tohoto stylu budeme mluvit o Božím lidu, ovšem jako o organizaci, možná odborové, ale nikoli jako o rodině zrozené z matky Církve.
Logika úvah doktorky Ghisony byla logikou matky a vyústila ve vyprávění toho, co se děje, když žena přivede na svět dítě. Je to ženské tajemství Církve, která je snoubenkou a matkou. Nejde o to dát ženě více funkcí v církvi - jistě, je to dobré, ale tak se problém neřeší - jde o to, abychom zahrnuli do našeho myšlení ženu jako obraz církve. A promýšlet také církev v kategoriích ženy. Děkuji za vaše svědectví.“
Tolik papež v páteční improvizované promluvě na setkání s předsedy biskupských konferencí.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
