Nový portál Vatikánského rozhlasu

(Lk 1,38-39)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnes se spolu s vámi pozastavím u nedávno skončené apoštolské cesty do Panamy. Společně poděkujme Pánu za tuto milost, kterou daroval církvi a lidu této drahé země. Děkuji panu prezidentovi Panamy a dalším představitelům, biskupům a početným dobrovolníkům za vřelé a familiární přijetí. Stejné, jaké jsme viděli rovněž u lidí, kteří se sbíhali s velkou vírou a nadšením odevšad. Velice mne zaujalo, jak lidé v náručích pozvedali děti. Když projížděl papamobil, všichni měli děti a zvedali je do výše, jako by říkali: „To je má hrdost, to je má budoucnost!“ A ukazovali děti. Bylo jich mnoho! Otcové a matky na ně byli hrdí. Pomyslel jsem si, kolik je v tomto gestu důstojnosti, a jak výmluvné je pro demografickou zimu, kterou prožíváme v Evropě! Ony rodiny jsou na děti hrdé. Děti jsou bezpečná budoucnost. Demografická, bezdětná zima je tuhá!

Motivem k této cestě byl Světový den mládeže, ale mezi setkání s mládeží byla vetkána také jiná setkání s realitou této země: s politickými představiteli, biskupy, řeholníky, mladými vězni a charitním domovem. Všechno bylo takříkajíc „nakažené“ a „stmelené“ radostí mladých lidí. Byl to svátek pro ně, svátek pro Panamu a pro celou Střední Ameriku, poznamenanou mnoha dramaty a potřebující naději, pokoj i spravedlnost.

Tento Světový den mládeže byl anticipován setkáním mladých lidí z domorodých a afroamerických národů. Byla to hezká událost: pětidenní setkání mládeže indiánského a afrického původu. V tomto regionu je jich mnoho. Oni otevřeli dveře tomuto Světovému dnu. Tato významná iniciativa dobře ukázala rozmanitou tvář církve v Latinské Americe. Latinská Amerika je míšenecká. S příchodem jednotlivých skupin z celého světa vznikla velká symfonie tváří a jazyků, typická pro tuto událost. Všechny ty vlajky, které jsme viděli, jak společně defilují a tancují v rukou radujících se mladých lidí, jsou prorockým znamením, jdoucím proti proudu smutné dnešní tendence konfliktních nacionalismů, které stavějí zdi a uzavírají se před univerzálostí a před setkáním s jinými národy. Je to znamení, že mladí křesťané jsou ve světě kvasem pokoje.

Tento SDM měl silně mariánský ráz, protože jeho mottem byla slova Panny Marie řečená andělovi: »Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova« (Lk 1,38). Bylo silné slyšet, jak tato slova pronášejí představitelé mladých pěti kontinentů a především jak se zračí na jejich tvářích. Dokud budou nové generace schopny přisvědčovat Bohu, bude mít svět budoucnost.

Jednou z etap SDM je vždycky Via Crucis. Jít spolu s Marií za Ježíšem, nesoucím kříž, je školou křesťanského života. Tam se učíme trpělivé, tiché a konkrétní lásce. Svěřím se vám, že Křížová cesta se mi moc líbí, protože jde s Marií za Ježíšem. A vždycky s sebou nosím kapesní vydání této pobožnosti, abych ji měl stále po ruce. Dostal jsem ji od jedné velice apoštolsky činné osoby v Buenos Aires. A když mám čas, vezmu si a sleduji Křížovou cestu. Také si dělejte Via Crucis, protože to je následování Ježíše s Marií na křížové cestě, kde Ježíš dal život za nás, za naše vykoupení. Via Crucis učí trpělivé, tiché a konkrétní lásce. V Panamě nesli mladí s Ježíšem a Marií tíhu utrpení mnoha bratří a sester Střední Ameriky a celého světa, mezi nimiž jsou četné mladé obětí různých forem otroctví a bídy. V tomto smyslu měly velký význam kajícná liturgie, kterou jsem sloužil ve Vězení pro nezletilé, a návštěva v Charitním domově Milosrdný Samaritán, kde se starají o osoby infikované virem HIV/AIDS.

Vrcholem SDM a této cesty byly Vigilie a Mše s mladými. Dějištěm bylo prostranství, které zcela zaplnili mladí lidé, zůstali tam přes noc a v 8 ráno se účastnili mše. Při vigilii proběhl živý dialog s mladými chlapci a děvčaty, kteří byli nadšení, ale také schopní se ztišit a naslouchat. Přecházeli od nadšení k naslouchání a ke ztišení v modlitbě. Představil jsem jim Marii jako tu, která ve své nepatrnosti „ovlivnila“ dějiny světa více než kdo jiný. Nazvali jsme ji Boží influencerkou. V jejím fiat se zrcadlila nádherná a silná svědectví několika mladých. V neděli ráno, na obrovské závěrečné eucharistické slavnosti, Vzkříšený Kristus silou Ducha svatého znovu oslovil mladé z celého světa a vyzval je, aby žili evangelium dnes, protože mladí nejsou „zítřkem“, jsou „dneškem“ pro „zítřek“. Nejsou „mezitím“, nýbrž dneškem, nynějškem církve a světa. A apeloval jsem na odpovědnost dospělých, aby novým generacím nechybělo vzdělání, práce, společenství a rodina. A to je v této chvíli světa klíčové, protože toto chybí, totiž vzdělání čili výchova, práce – mnozí mladí jsou nezaměstnaní – a společenství, aby pocítili, že jsou přijímáni v rodině a ve společnosti.

Setkání se všemi biskupy Střední Ameriky mi přineslo obzvláštní útěchu. Společně jsme se v blízkosti mladých, chudých, kněží a celého věřícího Božího lidu nechali poučit svědectvím svatého biskupa Oskara Romera, abychom se lépe naučili „smýšlet s církví“, což bylo jeho biskupské heslo.

A silný symbolický význam mělo posvěcení oltáře restaurované katedrály Panny Marie La Antigua v Panamě. Byla sedm let uzavřená kvůli pracem. Je to znamení opětovně nalezené krásy ke slávě Boží, jakož i víry a slavení Jeho lidu. Křižmo, kterým se světí oltář, se používá také k pomazání křtěnců, biřmovanců, kněží a biskupů. Kéž rodina církve v Panamě a na celém světě čerpá z Ducha svatého stále novou plodnost, aby pokračovalo a rozšiřovalo se putování mladých učedníků-misionářů Ježíše Krista.

Přeložil Milan Glaser