Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní slavnost Pánovy Epifanie je slavností Ježíšova zjevení, symbolizovaného světlem. Prorocké texty přislibují toto světlo. Izaiáš se totiž obrací k Jeruzalému slovy: »Vstaň, rozsviť se, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou« (Iz 60,1). Prorokova výzva je poněkud překvapivá, protože spadá do doby tvrdého exilu a utlačování, které tehdy lid zakoušel.
Dnes tato výzva patří i nám, kteří jsme slavili Ježíšovo Narození, a je nám pobídkou, abychom se nechali dostihnout betlémským světlem. I my jsme zváni nezůstávat u vnějších znamení této události, ale vzít si z ní podnět a jít v novosti svého života cestou lidí a věřících.
Světlo, které předpověděl prorok Izaiáš, je přítomné a potkávané v evangeliu. Ježíš, narozený v Betlémě, městě Davidově, přišel, aby přinesl spásu blízkým i vzdáleným: všem. Evangelista Matouš ukazuje různé způsoby, jak se s Kristem setkat a reagovat na Jeho přítomnost. Například Herodes a učitelé Zákona, kteří mají zatvrzelé a umíněné srdce, a odmítají navštívit ono Dítě. Zavřít se před světlem je možné... I dnes jsou takoví, kteří mají strach z Ježíšova příchodu a zavírají srdce bratrům a sestrám, kteří potřebují pomoc. Herodes má strach, že ztratí moc; nemyslí na opravdové dobro lidí, nýbrž na svůj osobní prospěch. Učitelé Zákona a starší lidu mají strach, protože neumějí pohlédnout za svoje vlastní jistoty, takže nedovedou pochopit novost, která je v Ježíši.
Zkušenost mudrců (srov. Mt 2,1-12) je však zcela jiná. Přišli z Východu a představují všechny národy vzdálené tradiční židovské víře. A přece se nechávají vést hvězdou a vydají se na dlouhou a riskantní cestu, jen aby dosáhli cíle a poznali pravdu o Mesiáši. Mudrci byli otevřeni „novosti“ a zjevuje se jim ta nejpodivuhodnější a nejvíce překvapivá novost v dějinách, totiž Bůh, který se stal člověkem. Mudrci se klanějí Ježíši a dávají mu symbolické dary: zlato, kadidlo a myrhu, protože hledání Pána v sobě zahrnuje nejenom vytrvalost na cestě, ale také štědrost srdce. A nakonec se vracejí do své země, jak říká evangelium (v.12), »jinou cestou«. Bratři a sestry, každý muž a každá žena, když potkají Ježíše, mění cestu, vracejí se do života jiní, obnovení „jinou cestou“. Vracejí se do svojí země a nesou si v sobě tajemství pokorného a chudého Krále. Můžeme si představovat, jak svoji zkušenost každému vypravovali. Spása nabízená Bohem v Kristu je pro všechny lidi, blízké i vzdálené. Není možné „přivlastnit si“ ono Dítě. Je darem pro všechny.
Také my, se ztišme ve svém srdci a nechme se osvítit Ježíšovým světlem, které vychází z Betléma. Nedovolme strachu, aby uzavřel naše srdce, ale mějme odvahu otevřít se tomuto světlu, které je mírné a diskrétní. Potom se jako mudrci »zaradujeme nevýslovnou radostí« (v.10), kterou si nebudeme moci nechat pro sebe. Kéž je nám na této cestě oporou Panna Maria, hvězda vedoucí nás k Ježíši a Matka, která ukazuje Ježíše mudrcům a všem, kdo se k ní přiblíží.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
