Vatikán. Papež dnes přijal členy Mezinárodní komise proti trestu smrti. Jde o komisi (ICDP), která byla založena v roce 2010 se sídlem v Ženevě, skládá se z politiků a právníků několika zemí světa a prosazuje zrušení trestu smrti v globálním měřítku.
Nejvyšší trest byl od nepaměti uplatňován politickou autoritou na celém světě, včetně území spadajícího pod světskou vládu římského biskupa. V papežském státě byla poslední exekuce vykonána v roce 1870 za zločin vraždy. V roce 1969 vyhlásil papež Pavel VI. na trest smrti moratorium a Jan Pavel II. v roce 2001 příslušný zákon z legislativy Městského státu Vatikán zcela odstranil. Loni papež František přidal věroučnou formulaci této praxe, prohlásil zákon o trestu smrti za morálně nepřípustný, „protože útočí na nedotknutelnost a důstojnost člověka“, a změnil v tomto smyslu znění Katechismu katolické církve (č.2267).
Dnešní setkání papeže Františka s devítičlennou Mezinárodní komisí proti trestu smrti mělo soukromý charakter. Zveřejněna však byla papežova španělská promluva, předaná v písemné podobě. Petrův nástupce v ní poukazuje na skutečnost, že uzákonění trestu smrti bývalo představováno jako logické a spravedlivé. Dokonce i v papežském státě byl tento nehumánní trest vykonáván, čímž byl ignorován primát slitovnosti (milosrdenství) nad spravedlností. Nový akt církevního magisteria na poli učení o lidské společnosti, zdůrazňuje papež, v sobě zahrnuje naši odpovědnost za minulost i uznání, že akceptace této formy trestu plynula z dobové mentality, byla spíše projevem legalismu než křesťanství a sakralizovala hodnotu zákonů zbavených lidskosti a milosrdenství. Papež František vyslovil podporu Mezinárodní komisi proti trestu smrti ve snaze o odstranění tohoto zákona z legislativy států, kde je dosud v platnosti. Odsoudil však rovněž mimosoudní, hromadné a svévolné exekuce, které se bohužel vyskytují i v zemích, kde bylo uzákonění trestu smrti zrušeno.
Jinou věcí než morální nepřípustnost nejvyšší zákonné sankce podle sociálního učení církve je přímá obrana proti útočníkovi, o níž také mluví Katechismus katolické církve. Citací z něho papež poukázal na to, že „kdo brání svůj život, není vinen vraždou, i když je donucen zasadit útočníkovu smrtelnou ránu“ (č.2264). „Oprávněná obrana proto může být nejen právo, nýbrž i závažná povinnost toho, kdo je odpovědný za život druhých. Zachovat obecné dobro společnosti vyžaduje, aby byl nespravedlivý útočník zneškodněn. Z tohoto důvodu mají nositelé veřejné moci právo použít zbraní k odvrácení útočníka od občanského společenství svěřeného jejich odpovědnosti“ (KKC, 2265). Papež v této souvislosti citoval sv. Tomáše Akvinského, který vysvětluje, že morální přípustnost takovéto obrany je podmíněna přiměřeností použitých prostředků (srov. ST, II-II, 64,7).
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
