Vatikán. „Bůh nás utěšuje podobně jako matky, které laskají svoje plačící dítě,“ kázal papež při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Musíme však dát Bohu svolení, nikoli klást odpor.
Vybízí k tomu první liturgické čtení slovy proroka Izaiáše (Iz 40,1-11): »Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh... [...] neboť je odčiněna jeho nepravost«. „Je to útěcha spásy, zpráva o spáse,“ komentoval papež a dodal: „Vzkříšený Kristus těšil svoje učedníky čtyřicet dní. My však nechceme riskovat a stavíme se na odpor. Jako bychom si byli jistější v rozbouřených vodách problémů, sázíme na neútěchu a porážku. Pán pracuje usilovně, ale naráží na odpor. Je to vidět onoho velikonočního rána na učednících, když jeden z nich prohlásí: »Chci se nejprve dotknout a dobře se ujistit«. Lpíme na duchovním škarohlídství,“ pokračoval papež.
„Jak utěšuje Pán? Něhou. To je výrazový prostředek, který neznají proroci zkázy. Laskavost. Slovo, které je odstraňováno neřestmi, jež nás vzdalují od Pána, neřestmi klerikálními, neřestmi částečných křesťanů, kteří se nechtějí pohnout a jsou vlažní. Něha budí strach. »Pán má u sebe svoji mzdu a před sebou má svůj zisk« – končí úryvek z Izaiáše - »Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede«. Tímto způsobem těší Pán. Utěšuje laskavostí. Když dítě pláče, maminka ho laská, těší a upokojuje. Laskavost či něha je slovo, které dnešní svět vyškrtává ze slovníku.“
„Pozvání nechat se těšit Bohem nás připravuje na Narození Páně – řekl dále Petrův nástupce. A ve vstupní modlitbě dnešní liturgie jsme prosili o milost radostného očekávání tohoto slavného dne.“
„Řekl bych dokonce, že útěcha má být jakýmsi habituálním stavem křesťana. I v těch nejhorších chvílích, když vstupovali mučedníci do Kolosea, zpívali. Dnešní mučedníci a myslím na ty koptské, zavražděné na libyjském pobřeží, umírali se slovy: Ježíš. Existuje niterná útěcha a radost i ve chvíli mučednictví. Habituálním stavem křesťana má být útěcha. Není to totéž, co optimismus. Nikoli. Optimismus je něco jiného. Útěcha je pozitivní báze. Mluví se o pozitivních, prozářených lidech. Křesťanskou pozitivitou, křesťanovou září je útěcha.“
Ve chvílích utrpení útěcha sice cítit není – pokračoval papež – ale nemizí pokoj, který je darem Páně a všem je nabízen i ve špatných chvílích. S odkazem na dnešní evangelium (Mt 18,12-14) o zatoulané ovci pak Svatý otec vybídl k odložení strachu před Pánovou útěchou.
„Kéž se i já připravuji na Narození Páně alespoň pokojem. »Pokojem srdce, pokojem z Tvojí přítomnosti, pokojem, který dává Tvoje pohlazení.« Někdo řekne: »Já jsem ale moc velký hříšník« - ano, ale co říká dnešní evangelium? Že Pán, který utěšuje jako pastýř, ztratí-li jednoho ze svých, jde jej hledat, podobně jako onen člověk, který měl sto ovcí, ale šel hledat tu jedinou ztracenou. Tak to činí Pán s každým z nás. Já však nechci pokoj, odporuji pokoji, odporuji útěše... On zůstává u dveří a klepe, abychom otevřeli srdce, nechali se těšit a upokojit. Počíná si přitom vlídně, ťuká pohlazením.“
Uzavřel papež František kázání v kapli Domu sv. Marty.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
