Vatikán. „Jedině setkání víry a kultury může soudobou společnost vymanit z proudu materialismu, vzpouzejícímu se duchovním a nadpřirozeným premisám,“ stojí v dopise, který jménem papeže František napsal státní sekretář kardinál Parolin ke stému výročí smrti bl. Giusseppeho Toniola (foto), italského sociologa a ekonoma, beatifikovaného v roce 2012, tedy za pontifikátu Benedikta XVI.
Dopis adresovaný milánskému arcibiskupovi Mario Delpinimu poukazuje nejen na „historické zásluhy“ tohoto významného akademika, otce sedmi dětí, a inspirátora založení první novodobé Katolické univerzity v Miláně (1920), ale především na „aktualní odkaz jeho myšlení pro sociální a politickou aktivitu, od níž se katolíci, chtějí-li být věrni evangeliu, nesmějí odtahovat. Profesor Tonioli – píše kardinál Parolin – je právě v tomto ohledu „učitelem“ a v jistém smyslu i „prorokem“.
„Dobu, ve které žil, od r. 1845 do r. 1918, poznamenaly velké proměny. Industrializace propůjčila novou tvář společnosti, kterou dělila na zámožné a proletáře, jak napsal papež Lev XIII. v encyklice Rerum novarum, »takže malá hrstka boháčů vložila téměř otrocké jho na nesmírné množství proletářů« (č.2). Tento velký papež podněcoval věřící, aby se zaobírali touto sociální otázkou, a vybízel k programové odpovědi, která by šla ke kořeni problémů. Bylo třeba zažehnat nebezpečí, aby se dělnický svět vydaný napospas svému neblahému údělu, nestal rukojmím ideologií, které jeho problémy neřeší, nýbrž ještě zhoršují.“
„Blahoslavený Toniolo tento mandát učinil svým posláním. Jeho vědecký rigorismus, schopný lásky k pravdě za cenu, že půjde proti proudu, jej přivedl k pochopení podstaty sociální otázky, kterou spatřoval v ekonomii odtržené od etiky a rozvíjené pouze na vlně zisku a ve vakuu sociálních mezičlánků. Toniolo byl neúnavným protagonistou sociálního úsilí, ale rovněž teoretikem globálního plánu obnovy. Jádrem jeho plánu bylo vědomí, že jedině setkání víry a kultury může soudobou společnost vymanit z proudu materialismu, vzpouzejícímu se duchovním a nadpřirozeným premisám, a směřujícímu jednak k individualismu a svobodě bez hranic a skrupulí a jednak k falešnému léku nivelizujícího státního zřízení, které věští svévoli a tyranii. Silou tohoto přesvědčení se věnoval sociálnímu povznášení kultury katolíků za pomoci sdružování, publikací a sympozií. Vytvořil tak klima přející solidárním iniciativám, od bankovních kooperativ po venkovské kampeličky. Sociální týdny, které začal pořádat Tonioli v Itálii roku 1907 se konají dodnes a podněcují k reflexi a konkrétnímu závazkům. Profesor Tonioli svým působením předjímal specificky politické nasazení katolíků v pozdějších dobách. Neustále zdůrazňoval dva komplementární principy, totiž primát občanské společnosti a neodmyslitelnou roli státu, řídící se podle kritérií subsidiarity a solidarity, což jsou pilíře sociálního učení církve.
Pěstoval ideál opravdu demokratické společnosti, jejímž ukazatelem je obecné blaho dosahované za spolupráce všech společenských sil ku prospěchu těch nejchudších. Má-li být demokracie demokracií, třebaže je otevřena všem a spolupracuje se všemi, nemůže se adekvátně uskutečnit bez toho, aby čerpala životní mízu z evangelních hodnot. Tato vize se z ekonomické a sociologické roviny vzepjala až k těm nejvznešenějším principům vědy a kultury. Tonioli proto koncipoval Italskou katolickou společnost pro vědecká studia, která byla zárodkem Katolické univerzity Nejsvětějšího Srdce v Miláně. Jeho vize postupně přijímala globální charakter, zejména když na troskách první světové války, poukázal na problém záruk budoucího míru, a požádal Svatý stolec, aby vytvořil Institut, který by byl laboratoří správně založeného a široce sdíleného mezinárodního práva. Kdo dnes při pohledu na regionální války, které budí obavy ze světové eskalace, nevidí naléhavost požadavku přizpůsobit práva národů požadavkům všeobecné lidské rodiny? Jak nesdílet perspektivu, že stabilní a opravdový mír musí být vytvořen integrováním respektu vůči lidským právům, překonáním individualismu a opětovným vytvářením vztahů, ve kterých se člověk rozvíjí na základě posvátnosti lidského života a zásadní hodnoty rodiny?
Tato oslnivá vize profesora Tonioliho byla plodem nejenom pronikavé mysli, ale především výrazem srdce pohrouženého v modlitbě a zamilovaného do eucharistie. Sto let od jeho smrti je tato prorocká vize stále schopna podněcovat k rozlišování a nasazení. Svatý otec doufá, že se italští katolíci budou od svého nepřekonaného učitele nadále učit a růst ve svém sociálním a politickém nasazení,“ píše kardinál Parolin na závěru dopisu ke 100. výročí smrti bl. Giusseppe Tonioliho.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
