Itálie. „Hledejme radost, ovšem tu pravou. Takové totiž všichni máme zapotřebí“, vybízí papež František v předmluvě k právě vycházející knize římského faráře Maurizia Mirilla, příznačně nazvané „Stačí špetka radosti, jen když dovršené“ (Un bricciolo di gioia... purché sia piena, Edizioni San Paolo, 2018). Autor čtenáře provází dlouhou cestou hledání – či snad dobývání – plné a pravé radosti, jež se neomezuje na přelétavé okamžiky a stojí na konci poctivé pouti, vyznačující se pokáním, usmířením a také pokorou lidí, kteří se nechají Bohem překvapit. Otec Mirilli si přitom zve za průvodce a téměř ochránce sv. Filipa Neriho, který, jak říká, „radost znalecky ovládl“.
Papež František římského kněze navštívil v jeho periferní farnosti (Tor de´Schiavi) počátkem letošního května a požehnal stacionář pro postižené mladé lidi, který vznikl v půdních prostorách kostela, na místě bývalého skladiště. Nové prostory, které dnes obývá sedm postižených za asistence dvou řeholnic a jedné laičky, dostaly jméno „Domov radosti“.
„Radosti, kterou všichni potřebujeme“, jak píše Svatý otec v úvodu knižní předmluvy, „radosti, jíž má zapotřebí každá lidská bytost, stvořená k tomu, aby se radovala z lásky svého Stvořitele. Bez radosti by život byl jako neochucené jídlo, bez chuti a bez zápachu, ale také beze smyslu. Avšak pozor“, podotýká římský biskup, „mluvíme zde o naplněné radosti, nikoli o radosti pomíjivé, prchavé a marnivé, nikoli o té, která jde ruku v ruce s konzumismem a mondénností. Ryzí radost naplňuje srdce člověka, který je milován a také doopravdy miluje. Ježíš nám ji svým životem a učením odkázal jako dar. Zcela jasně to vyplývá z jeho duchovní závěti: „To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila“ (Jan 15,11).
Toto je dědictví, které jsme obdrželi od nebeského Otce“, pokračuje papež František, „jako nejdůležitější bohatství související s našim štěstím. Radost, již Ježíš dával zakoušet hříšníkům, nejposlednějším a skartovaným. Je to plod Božího milosrdenství. Jde o vzácnou perlu, kterou získáme, když si osvojíme logiku služby a sebedarování. Radost ze „skartagonismu“, k níž dospíváme, pokud s Bohem spolupracujeme na tom, aby se z odepisovaných a vyřazovaných lidí stávali protagonisté. Je to „radost z evangelia, která naplňuje srdce a celý život těch, kdo se setkávají s Ježíšem“ (Evangelii gaudium,1)“, připomíná papež František v nové knižní předmluvě.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
