Vatikán. Služba Josepha Ratzingera vyniká silným eklesiálním duchem. S plným vědomím a odvahou pohlíží na problémy našich časů a z naslouchání Písmu svatému v živé tradici církve dokáže čerpat moudrost nezbytnou ke konstruktivnímu dialogu se současnou kulturou – řekl dnes papež František o svém předchůdci na Petrově stolci. Příležitostí k tomu bylo udělování přestižní Ratzingerovy ceny.
Jejími lauretáty se letos stali prof. Marianne Schlosser, německá teoložka specializovaná na spisy sv. Bonaventury, a švýcarský architekt Mario Botta, který je rovněž autorem řady sakrálních staveb. V promluvě k letošním laureátům papež František upozornil na potřebu plnějšího docenění přínosu žen v teologii, jak v bádání tak i v didaktické oblasti.
“Je zapotřebí podporovat tento přístup a hledat širší prostor v souladu s rostoucím zastoupením žen v různých oblastech zodpovědnosti za život církve, a to nejen na poli kultury. Od chvíle, kdy Pavel VI. prohlásil Terezii z Avily a Kateřinu Sienskou za učitelky církve, nemůžeme mít žádné pochybnosti o tom, že ženy mohou dosáhnout nejvyšší vrcholy “inteligence víry”. Potvrdili to také Jan Pavel II. a Benedikt XVI., když započítali mezi učitele církve další ženy: sv. Terezii z Lisieux a Hildegardu z Bingen.”
Papež dále poznamenal, že podobně jako v minulém roce byla Ratzingerova cena udělena nejen v oblasti teologie, ale také umění inspirovaného vírou. Letos připomíná význam sakrální architektury.
“V celých dějinách církve byly posvátné stavby konkrétním odvoláním k Bohu a duchovní dimenzi všude tam, kde se křesťanské hlásání rozšířilo. Vyjadřují víru věřícího společenství, přijímají je a přispívají k utváření a inspiraci jeho modlitby. Práce architekta vytřejícího posvátný prostor ve městě lidí je tedy mimořádnou hodnotou, kterou má církev uznávat a podporovat, zejména v době ohrožené zapomenutím na duchovní dimenzi a odlidštěním městského prostoru.”
Na závěr papež František konstatoval, že v kontextu velkých problémů naší doby má jak teologii tak umění oživovat a pozvedat síla Ducha, jenž je pramenem síly, radosti a naděje, a připojil citaci Benedikta XVI. z jeho promluvy při návštěvě rodiště sv. Bonaventury v roce 2009.
“Krásný obraz nacházím v jednom z jeho adventních kázání, kde přirovnává pohyb naděje k letu ptáka, který rozpíná křídla, pokud možno co nejvíce do šířky, a aby se pohnul zapojí všechny své síly. V jistém smyslu tak sám ze sebe činí pohyb, aby vzlétl a letěl. Doufat znamená letět, říká svatý Bonaventura. Naděje vyžaduje, aby se všechny naše údy daly do pohybu a zamířily vzhůru k opravdové výši našeho bytí, k příslibům Boha. »Kdo doufá - tvrdí - musí pozvednout hlavu, obrátit své myšlenky vzhůru, do výše naší existence, tj. k Bohu« (Sermo XVI, Dominica I Adv., Opera omnia, IX, 40°; Benedikt XVI. promluva v Bagnoregio, 6. září 2009)”
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
