Třetí den zasedání biskupského synodu o mládeži pokračoval včera dopoledním plenárním zasedáním. Odpoledne se synodní otcové poprvé sešli k debatě v malých skupinách, tzv. Circoli minori, a zvolili mluvčí jednotlivých jazykových skupin.
Na plenárním zasedání v synodní aule zarezonovala výstižná charakteristika bolestí mladých lidí v digitální civilizaci. Záplava komunikačních prostředků byla přirovnána k bulimii, vyvolané informační obezitou, jejímž protějškem je anorexie cílů a smyslu. Hovořilo se také o pozitivním pohledu na mladé lidi a nenahlížení mládežnické problematiky výlučně prizmatem problémů.
Mladí potřebují nacházet v církvi láskyplný domov
„Bez ohledu na svou osobní historii a život, nemohou být mladí lidé vnímáni jako předmět k nápravě. Jsou součástí církve a musejí se v církvi cítit jako v láskyplném domově, jaký naneštěstí často neznají,“ řekl během tiskové konference k včerejšímu zasedání prefekt vatikánského úřadu pro sdělovací prostředky Paolo Ruffini. Uvedl také, že se v debatě objevil návrh, aby se závěrečný dokument rozdělil podle jednotlivých světových regionů, aby bylo možné reagovat na kontext a situaci mladých žijících ve velmi různých podmínkách.
„V synodní aule zazněla také připomínka, že 2/3 mladých světa žije v Africe, Asii, Oceánii a Latinské Americe. V pohledu na mladé by tedy neměl převážit evropský či severoamerický kontext,“ dodal Ruffini. V příspěvcích synodních otců se dostaly ke slovu také každodenní obtíže mladých lidí poznamenaných válkami, bídou, nedostatkem práce, drogami a zároveň stále silnější kontakt s globalizovaným světem prostřednictvím médií, který přináší krizi identity a otázku po vlastních kořenech.
Poučit se ze špatného přístupu k případům zneužití
Tiskové konference se zúčastnil také delegát australských biskupů, arcibiskup Anthony Colin Fisher ze Sydney. Poznamenal za sebe, že jej zaujal „realismus prostupující synodní debatou“. Prozradil, že se s velkou otevřeností hovoří o mnoha problémech, včetně otázky zneužívání v církvi, které v poseldních letech bolestně poznamenalo tvář církve v jeho zemi. „Myslíme na mladé, kteří byli tak hluboce zraněni a stydíme se za to, co se v onom období našich dějin dělo, stydíme se, že představitelé církve zareagovali tak špatně,“ řekl australský biskup a vyjádřil naději, že se ostatní budou moci poučit z jejich zkušeností.
Mladí si kladou existenciální otázky
V rozhovoru pro agenturu Zenit nicméně biskup Fisher, který byl organizátorem 23. Světového setkání mládeže v Sydney a strávil tedy s mládeží mnoho času, upozorňuje, že zásadní otázky mladých lidí jsou daleko hlubší a „existenciálnější“ než by se očekávalo. Vyplynulo to ze závěrů obsáhlých konzultací s australskou mládeží.
„Nejčastěji zmiňovaným problémem byla otázka mentálního zdraví. Mnoho mladých lidí trpí depresemi, úzkostí, sebepodceňováním, má problémy s jídlem a s tím spojené záležitosti“ – říká biskup Fisher s netajeným údivem, kde se dopad dnešního civilizačního chaosu podepsal nejhlouběji. Dalším významným okruhem je otázka identity, etnické identity, spojené s velkým množstvím přistěhovaleckých skupin. Tito lidé a jejich děti se ptají, co jsem, kdo jsem? Mezi nejzávažnějšími problémy mladých se tak objevuje otázka „co jsem zač“. S tím pak souvisí také problematika vztahů, strach ze samoty, obavy, jak najít správného partnera do života a pokud možno k založení rodiny.
Zdá se nicméně, že jde skutečně o nemoci západních společností žijících v dostatku. „Když totiž mluvíte s lidmi z malých ostrovních zemí v Oceánii, řeknou vám: Cože, vy máte čas na depresi? My máme starost o to, jak se najíme a zda náš ostrov nebude zatopen,“ poukazuje arcibiskup australského Sydney na značné rozdíly v tom, jak existenční otázky ovlivňují existenciální tázání.
odeslat článek
vytisknout článek
