Pane prezidente,
členové vlády,
členové diplomatického sboru,
představitelé občanské společnosti,
všichni drazí přátelé!
Děkuji panu prezidentovi za jeho laskavá slova na uvítanou i za jeho pozvání k návštěvě, které mi učinil během setkání ve Vatikánu. Mám radost z toho, že mohu poprvé být v Lotyšsku a v tomto městě, které bylo stejně jako celá vaše země poznamenáno tvrdými sociálními, politickými, ekonomickými a duchovními zkouškami, způsobenými minulými rozděleními a konflikty, ale které je dnes jedním z hlavních kulturních, politických a přístavních center regionu. Vaši reprezentanti na poli kultury a umění, zejména hudby, jsou v zahraničí dobře známi. Také já jsem dnes měl možnost je ocenit po svém přistání na letišti. Myslím, že se k vám dobře hodí slova Žalmisty: „Můj nářek jsi obrátil v tanec“ (Žl 30,12). Lotyšsko, země písní – dainas, dokázalo proměnit svůj nářek a svoji bolest v píseň a tanec a změnilo se na místo dialogu, setkávání a mírumilovného soužití, hledícího do budoucnosti.
Slavíte sto let svojí nezávislosti, významný moment života celé společnosti. Dobře znáte cenu svobody, kterou jste si museli znovu a znovu vydobývat. Tuto svobodu umožnily kořeny, jimiž jste tvořeni, jak ráda říkávala Zenta Maurinová, jež mnohé z vás inspirovala: „Mé kořeny jsou v nebi.“ Bez této schopnosti hledět vzhůru, odvolávat se k nejvyšším horizontům, jež nám připomínají „transcendentní důstojnost“, která je integrující součástí každé lidské bytosti (srov. Promluva v Evropském parlamentu, 25. listopadu 2014), by nebyla možná rekonstrukce vašeho státu. Tato duchovní schopnost hledět dál, uskutečňující se konkrétními každodenními skutky solidarity, soucitu a vzájemné pomoci, vám byla oporou a poskytla nezbytnou kreativitu při zavádění nových sociálních dynamik odolávajících pokusům o redukcionismus a exkluzi, jež nepřestávají ohrožovat sociální tkanivo.
Těší mne vědomí, že v jádru kořenů, tvořících tuto zemi, je katolická církev, která přitom plně spolupracuje s ostatními křesťanskými církvemi, což znamená, že společenství v rozdílnosti je možné. Dochází k tomu, když mají lidé odvahu jít za konfliktní povrch a hledí si své nejhlubší důstojnosti. Můžeme tak tvrdit, že pokaždé, naučíme-li se jako lidé a komunity mířit nad sebe a svoje partikulární zájmy, přetvoří se vzájemné porozumění a nasazení v solidaritu, pojatou v tom nejhlubším významu a pochopenou jako výzva, jež se stává stylem budování dějin; stává se prostorem, v němž napětí a protiklady mohou dosáhnout mnohotvárné jednoty, která plodí nový život (srov. Evangelii gaudium, 228). Evangelium, které živilo váš lid, může dnes dále otevírat cesty k vyrovnávání se s aktuálními výzvami, doceňovat rozdílnosti a zejména prosazovat společenství-jednotu mezi všemi.
Stoleté výročí připomíná důležitost sázky na svobodu a nezávislost Lotyšska, jež jsou jistě darem, ale také úkolem, který přísluší všem. Přičinit se o svobodu znamená zasadit se o integrální a integrující rozvoj lidí i komunity. Lze-li dnes oslavovat, pak díky mnohým, kteří otevřeli cesty, dveře a budoucnost a předali nám tutéž odpovědnost. Otevřít budoucnost s cílem, aby všechno sloužilo životu a rodilo život. S tímto výhledem se na závěr tohoto setkání odebereme k Památníku Svobody, kde budou přítomny děti, mládež a rodiny. Připomenou nám, že „mateřství“ Lotyšska, jak napovídá motto této návštěvy, nachází odezvu ve schopnosti prosazovat strategie, jež budou opravdu účinně zaostřeny na konkrétní tváře těchto rodin, těchto starých, dětí i mladých než na primát ekonomie před životem. „Mateřství“ Lotyšska se projevuje také ve schopnosti vytvářet pracovní příležitosti, aby se nikdo kvůli své budoucnosti nemusel odtrhávat od svých kořenů. Ukazatelem lidského rozvoje je také schopnost růst a rozrůstat se. Rozvoj komunit se neuskutečňuje a neměří pouze schopností nabývat majetek a zdroje, nýbrž touhou předávat život a vytvářet budoucnost. To je možné jedině do té míry, do jaké mají kořeny v minulosti, tvořivost v přítomnosti a důvěru a naději v budoucnost. Měří se schopností vydat se a nasadit, jak nám o tom vydaly svědectví minulé generace.
Pane prezidente, přátelé, zde začínám svoji pouť do této země a prosím Boha, aby nadále provázel, žehnal a obdařoval prosperitou práci vašich rukou pro tento národ. Děkuji.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy