Vatikán. Dva roky od kanonizace a jedenadvacet let od úmrtí v Kalkatě (5.9.1997). Matku Terezu, občanským jménem Anjezë Gonxhe Bojaxhiu, svatořečil papež František předloni, 4. září, v rámci oslav Roku milosrdenství pro charitní pracovníky a dobrovolníky. Základním kamenem, na němž spočívá svatost této ženy, je “odpověď na povolání” a “poslušnost božskému vnuknutí, které bylo jako takové ověřeno a uznáno”, prohlásil již krátce po beatifikaci (19.10.2003) této albánské misionářky o. Raniero Cantalamessa. Kazatel Papežského domu věnoval Matce Tereze cyklus adventních homilií, které za přítomnosti Jana Pavla II. přednesl římské kurii v prosinci roku 2013. Nyní svá kázání shromáždil do svazku, který právě vychází v Itálii, a to pod výmluvým názvem “Matka Tereza, světice pro ateisty a manžele” (Madre Teresa - Una santa per gli atei e gli sposati, Edizioni San Paolo). Otče, ve svých kázáních jste vyzdvihl, že svatost Matky Terezy se zakládá na rozhodnutí následovat povolání. O jakém povolání je tu řeč?
“Nehledě na počáteční povolání, které ji dovedlo k zasvěcenému životu, zde bylo druhé povolání, kterým ji Pán žádal, aby opustila svůj řád i dosavadní život a pustila se do díla, které ji na počátku děsilo. Měla vytvořit novou řeholi indických sester, které by sloužily těm nejchudším z chudých. Přirovnávám toto povolání k Abrahámovu, který neměl jakékoli mravní pohnutky k tomu, aby opustil chaldejský Ur, ovšem zrovna to po něm Pán chtěl. Matka Tereza skutečně na začátku trochu kladla odpor, protože jí v kongregaci loretánských sester bylo dobře. Ovšem to je v počátcích svatosti poměrně běžné, aby pak dokázala odpovědět na povolání, cosi nového, co se pak rozvinulo ve velkolepé dílo, které známe.”
Ve svých kázáních si všímáte také temné noci, která provázela pozemský život Matky Terezy. Jak se této světici podařilo zamilovat si tuto temnotu?
“To byl prvek, který veřejnost poněkud vyvedl z míry poté, co byly otištěny duchovní deníky Matky Terezy. Mluvila o této temnotě jako o “absenci Boha”, dokonce věřila, že se z ní stala ateistka, protože Boha nevnímá. V křesťanství se jedná o klasický úkaz – temnou noc Ducha. Některé duše jsou povolány k tomu, aby žily bez Boha. Bůh v nich zjevně přebývá víc než jindy, ale ony to necítí. Jde o očistnou zkoušku, která tříbí víru světců. Podle Matky Terezy za tímto stavem stojí také jiné účely. Vysvětluje, že vytvářel určitou ochranu, působil jako jakási ohnivzdorná kombinéza. Jelikož se pohybovala mezi plameny reklam a sdělovacích prostředků, vnitřní prázdnota a opuštěnost ji chránily před opojnou slávou. Podle mého soudu je nasnadě ještě další výklad. Matka Tereza totiž tak trochu prožívala to, co zakouší jedna zvláštní kategorie ateistů – těch, kteří se svým ateismem nechlubí, nýbrž ho vnímají jako existenciální úzkost. Albert Camus je označoval za “světce bez Boha”. Jejich svatost vzniká oddaností druhým lidem, ovšem bez víry v Boha. Matka Tereza sdílela jejich situaci, a proto rád tvrdím, že je správnou světicí pro ateisty, ale také pro manžele. Mezi manželstvím a životem světců existuje jistá analogie – na začátku je vzájemná přitažlivost a útěcha, ale pak postupně může nastat období, kdy už člověk nic nezakouší. Právě tehdy musí nadále milovat nikoli kvůli útěše, kterou dostává od druhého, nýbrž kvůli lásce samé. Matka Tereza v tom jde vzorem, protože vytrvala v lásce, i když pominula počáteční přitažlivost. Láska se tím zušlechťuje a mnozí manželé po takovém období skutečně prohlašují, že takto vyzrálá láska je ryzejší než předchozí”.
Proč považujete za důležité, aby se dnes publikovala kniha o Matce Tereze?
“V rozporu s tím, co běžně dělám, jsem tehdejší kázání nepublikoval hned po pronesení, protože obsahovala některé rozhovory s Matkou Terezou, které v té době ještě nebyly oficiálně zveřejněny. Kromě toho jsem vloni navštívil Albánii a zaznamenal jsem, co tato žena znamená pro Albánce. Apoštolská exhortace papeže Františka o povolání ke svatosti mi pak připomenula, že Matka Tereza – spolu s otcem Piem, kterého označuji za jejího bratra – jsou zjevnými vzory moderní svatosti. Tato světice svým sestrám neustále připomínala ono známé “evangelium na pět prstů”, ono “cokoli jste udělali”, tedy nerozlučnou jednotu mezi Ježíšem a službou chudým.”
řekl Vatikánskému rozhlasu kazatel Papežského domu, o. Raniero Cantalamessa.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
