Itálie. Papež zaslal prostřednictvím státního sekretáře, kardinála Pietra Parolina, poselství do Rimini účastníkům Mítinku za přátelství mezi národy, který tam od roku 1980 každoročně pořádá katolické hnutí Comunione e liberazione. Je to kulturně vzdělávací setkání, zahrnující přednášky, koncerty, filmy, divadelní představení a výstavy; obdoba našich Akademických týdnů, které se konají každoročně v Novém Městě nad Metují, ale mají mnohem starší tradici, která sahá až do roku 1932 a byla na dlouho přerušena totalitními režimy.
Svatý otec každoročně zasílá do Rimini své poselství a v roce 1982 tam Jan Pavel II. osobně zavítal. V tom letošním vatikánský státní sekretář komentuje motto 39. ročníku riminského mítinku: »Síly, které hýbou dějinami, jsou totožné se silami, které činí člověka šťastným.« Jde o myšlenku zakladatele zmíněného hnutí „dona Giussaniho, který tímto obratem ve své době narážel na zásadní zlom, ke kterému došlo ve společnosti kolem roku 1968 a jehož následky nepominuly ani po padesáti letech, takže papež František na sněmu italské církve prohlásil, »že dnes neprožíváme epochu změn, nýbrž změnu epochy« (10.11.2015).“
„Rozchod s minulostí – píše dále kardinál Parolin – se stal kategorickým imperativem generace, vkládající svoje naděje do strukturální revoluce, jež by zajistila autentičtější život. Vábivosti této vyhlídky podlehlo mnoho věřících, kteří z víry učinili pouhý moralismus, milost považovali za samozřejmost a plně se věnovali praktické realizaci lepšího světa.“
„Tomuto revolučnímu nadšení se don Giussani pokusil – výše citovaný postojem - zvýšit laťku. Žádné úsilí, žádná revoluce - píše kardinál Parolin - totiž nemůže uspokojit lidské srdce. Jedině Bůh, který do nás stvořením vložil nekonečnou touhu, ji může naplnit svojí nekonečnou přítomností; proto se stal člověkem, aby se lidé mohli setkat s Tím, který zachraňuje a tuto touhu po štěstí naplňuje. Pokud však tato touha naplnění nedojde, zkolabuje a zablokuje se. Jak totiž poznamenává Hannah Arendtová, »je docela dobře možné, že moderní věk, který začal tak mimořádným a slibným vzmachem lidských snah, vyústí do pasivity, která bude smrtelná a sterilní v míře, jakou dějiny dosud nepoznaly« (Vita activa. La condizione umana, Milano 1994, 239-240).“
„Svatý otec – píše kardinál Parolin – doufá, že letošní mítink bude pro všechny účastníky příležitostí prohloubit a přijmout pozvání Pána Ježíše: »Pojďte a uvidíte«. To je síla, jež osvobozuje člověka od otročení falešnému nekonečnu, jež slibuje, ale nezaručuje štěstí, a činí člověka aktérem světové scény, povolaného vytvářet z dějin místo setkání Božích dětí mezi sebou a s nebeským Otcem.“
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
