Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Evangelium této neděle (srov. Jan 6,51-58) nás uvádí do druhé části promluvy, kterou Ježíš pronesl v kafarnaumské synagoze, když po rozmnožení pěti chlebů a dvou ryb nasytil velký zástup. Prezentuje se jako »živý chléb, který sestoupil z nebe«, chléb, který dává život věčný, a podotýká: »Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa« (v.51). Tato pasáž je rozhodující a skutečně vyvolává reakci posluchačů, kteří se mezi sebou začínají přít: »Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?« (v.52). Když znamení rozdaného chleba nabývá svého pravého významu, totiž sebedarování až k obětování, objevuje se neporozumění, ba dokonce odmítání Toho, kterého přednedávnem triumfálně vynášeli.  Vzpomeňme, že se Ježíš musel skrýt, protože jej chtěli provolat králem.

Ježíš pokračuje: »Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život« (v.53). Tady je spolu s tělem zmíněna také krev. Tělo a krev vyjadřují v biblickém jazyce konkrétní lidství. Lidé i sami učedníci tuší, že je Ježíš zve, aby s Ním vstoupili do společenství, „jedli“ Jej, Jeho lidství a sdíleli s Ním život darovaný světu. Žádné triumfy a vidiny úspěchu! Ježíš se nám dává právě svou obětí.

Tento chléb života, svátost Kristova Těla a Krve, dostáváme zdarma u eucharistického stolu. U oltáře nacházíme to, co dnes a navěky duchovně utiší náš hlad a naši žízeň. Kdykoli se účastníme mše svaté, v jistém smyslu předjímáme nebe na zemi, protože se z eucharistického chleba, Ježíšova Těla a Krve, učíme, co je život věčný. Znamená to žít skrze Pána: »kdo jí mne, bude žít ze mne« (v.57). Eucharistie nás přetváří, abychom nežili jenom sobě, nýbrž Pánu a bratřím. Štěstí a věčnost života závisejí na tom, zda se přičiňujeme  o to, aby evangelní láska, kterou přijímáme v eucharistii, přinášela plody.

Ježíš stejně jako tehdy i dnes každému z nás opakuje: »Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život« (v.53). Bratři a sestry, nejde o hmotný pokrm, nýbrž o živý a oživující chléb, který předává samotný Boží život. Když přistupujeme k přijímání, dostáváme samotný Boží život.  Pro osvojení si tohoto života je nezbytné sytit se   evangeliem a bratrskou láskou. Tváří v tvář Ježíšově pobídce, abychom jedli jeho Tělo a jeho Krev, můžeme pocítit potřebu se přít a odporovat jako posluchači, o kterých referovalo dnešní evangelium. Dochází k tomu, pokud máme potíž utvářet svůj život podle Ježíšova života a jednat podle jeho kritérií a nikoli podle kritérií tohoto světa. Budeme-li jíst tento pokrm, budeme moci být v plném souladu s Kristem, s jeho smýšlením i jednáním. Je velice důležité chodit na mši a k přijímání, protože tak přijímáme živého Krista, který nás proměňuje zevnitř a připravuje na nebe.

Panna Maria ať podporuje náš úmysl vytvářet společenství s Ježíšem Kristem přijímáním jeho eucharistie, abychom sami byli chlebem, který se rozdává bratřím.

Přeložil Milan Glaser