Závěrečné prohlášení semináře CCEE-SECAM
Afričtí a evropští biskupové vydali na závěr svého setkání ve Fatimě společné prohlášení. Poukazují v něm na dvojí tvář globalizace a na rozhodující roli vztahu člověka k Bohu v dnešní společnosti.
Globalizace zasahující dnes všechny sféry života jednotlivce i společnosti je dynamický a nejednoznačný proces. Na jedné straně nabízí solidaritu mezi národy a lidmi, může sloužit spravedlnosti a míru a pomáhat sdílení duchovního a materiálního bohatství, šířit vznešené a konstruktivní ideje a hodnoty. Na druhé straně globalizace „poznamenaná hříchem, jak dnes často vystupuje, tíhne k prohlubování rozdílů mezi bohatými a chudými, mocnými a slabými; posiluje boj o moc, o růst zisku a hedonismus. Se svým voláním po dekonstrukci základů existence ničí dědictví vysoké kultury, spirituality a lidské důstojnosti, jako je nepodmíněné právo na život (potrat, eutanázie, eugenetika…). V některých oblastích světa dochází k projevům jakési iracionální post-modernity, vedoucí dokonce k animalizaci člověka a humanizaci zvířete,“ píší ve společné analýze současti evropští a afričtí biskupové.
Za této situace vyvstává základní role náboženství, totiž uctívání Boha, ve kterém člověk vstupuje do vztahu k Počátku konci dějin a celého vesmíru. Právě v tomto vztahu člověk nachází poslední smysl své pozemské cesty, jejíž vyústěním není „rozplynout se“, nýbrž Završení a Plnost. V uctívání Boha zároveň člověk nachází morální směr, cestu k životu v Dobru, a tedy také k dobrému životu, čteme v prohlášení biskupů.
Na druhé straně afričtí a evropští biskupové varují před destruktivním charakterem některých ideologií, jako je pansexualismus a gender, které ohrožují institut manželství a rodiny. Důsledkem těchto názorů se společnost stále více atomizuje a nedostatek trvalých vztahů odsuzuje mnoho lidi k osamělosti. První obětí těchto zhoubných teorií jsou mladí lidé, proto biskupové zmiňují svá velká očekávání spojená s příští synodou. Negativní aspekty globalizace vyžadují aktivní a odvážnou bdělost kněží, zasvěcených osob, laiků a všech věřících a lidí dobré vůle, zdůrazňují dále biskupové.
Za svůj vlastní úkol, „jakožto biskupové a nástupci apoštolů“, považují afričtí a evropští biskupové shromáždění ve Fatimě především důraznou podporu rodiny a její výchovné role, a to jak prostřednictvím osobních kontaktů, tak skrze dobré užívání sdělovacích prostředků. Jak podotýkají, nezapomínají přitom na obranu chudých, nemocných, marginalizovaných a slabých, která – dodávají – není fakultativní, nýbrž je imperativem.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
