Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Jádrem této třetí neděle velikonoční je zkušenost, kterou učinili se Zmrtvýchvstalým jeho učedníci, všichni společně. Poukazuje na to zejména evangelium, které nás opět uvádí do večeřadla, kde se Ježíš zjevuje apoštolům a zdraví je slovy: »Pokoj vám!« (Lk 24,36). Pozdrav Zmrtvýchvstalého Krista nám dává pokoj: »Pokoj vám!«. Jde o pokoj v lidském nitru a také o pokoj mezi lidmi. Epizoda, kterou podává evangelista Lukáš, klade velký důraz na realismus Zmrtvýchvstání. Ježíš není duch. Nejde totiž o zjevení Ježíšovy duše, nýbrž o Jeho reálnou přítomnost včetně vzkříšeného těla.
Ježíš vnímá, že apoštolové, jakmile Jej spatří, jsou zneklidněni a rozrušeni, protože realita Zmrtvýchvstání je pro ně nepochopitelná. Myslí si, že vidí ducha, ale zmrtvýchvstalý Ježíš není duch, nýbrž člověk s tělem i duší. Říká jim tedy, aby je přesvědčil: »Podívejte se na mé ruce a nohy« - ukazuje jim svoje rány - »vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak vidíte na mně« (v.39). Zdá se však, že to k rozptýlení nevěřícnosti učedníků nestačí. Evangelium uvádí také jednu zajímavost, že totiž nemohli věřit pro samou radost. Říkali: „Ne, to není možné! To nejde! Tolik radosti není možné!“ A Ježíš, aby je přesvědčil, říká jim: »Máte tady něco k jídlu? Podali mu kus pečené ryby« (v.41-42). Ježíš si ji tedy vzal a před nimi ji snědl, aby je přesvědčil.
Ježíšův důraz na realitu Zmrtvýchvstání osvětluje křesťanské pojetí těla. Tělo není zábranou či vězením duše. Tělo je stvořeno Bohem, a člověk není kompletní, pokud není jednotou těla i duše. Ježíš, který přemohl smrt a vstal z mrtvých, nám umožňuje osvojit si pozitivní pojetí vlastního těla. Může se stát příležitostí či nástrojem hříchu, avšak hřích není zapříčniněn tělem, nýbrž naší morální slabostí. Tělo je nádherný Boží dar, který je spolu s duší určen k plnému vyjádření Božího obrazu a podoby. Proto jsme povoláni mít velkou úctu a péči o tělo své či druhých.
Každá urážka či zranění nebo násilí na těle našeho bližního je hanobení Boha Stvořitele! Myslím zejména na děti, ženy a staré lidi, s jejichž tělem je nakládáno špatně. V těle těchto lidí nacházíme Kristovo tělo. Krista zraněného, zneváženého, očerněného, poníženého a bičovaného. Ježíš nás učil lásce. Lásce, která svým Vzkříšením, ukázala, že je mocnější než hřích a smrt, a chce vysvobodit všechny, kteří na svém těle nesou různá otroctví naší doby.
Ve světě, kde často převládá arogance vůči slabším a materialismus, který dusí ducha, nás dnešní evangelium volá, abychom byli lidmi, kteří mají hluboký vhled, úžas a velkou radost ze setkání se zmrtvýchvstalým Pánem. Volá nás, abychom byli lidmi schopnými obsáhnout a docenit novost života, který Pán rozsévá v dějinách, a zaměřit jej k novému nebi a nové zemi. Kéž je nám na této cestě oporou Panna Maria, jejíž mateřské přímluvě se s důvěrou svěřujeme.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
